Příběh o nekonečném kruhovém objezdu

Julie se moc na to společné setkání těšila. Už si ani nepamatovala, kdy Lauru viděla naposledy. Pořád něco měla. Tedy Laura. Jakoby se po ní slehla zem.

Od té doby, co Julie prodala auto a přestaly spolu sdílet jednu sportovní aktivitu, se po Lauře slehla zem.

Důvod byl jasný. Vrátil se jí do života muž. Už jednou spolu byli. Pak si udělali roční pauzu a zase jí vstoupil do života. S Julkou se vlastně začala stýkat ve chvíli, kdy měli s Filipem problémy už poprvé. Věděla o něm víc než by si přála. Znala jeho manipulativní metody a taktiky, jak její přítelkyni Lauru zneužít. Když se po společné dovolené rozešli, Laura byla velmi zlomená. Nečekala, že přijde ve svém věku o dalšího muže. Cítila se ponížená, ublížená, nechtěná a odmítnutá. Pochopitelné. Známe to všechny.

V tuhle chvíli se její přátelství s Julií velmi prohloubilo, protože měly společné téma a tím byli muži a nenaplněné vztahy. Prožily spolu krásné měsíce sdílení, společných aktivit a rozhovorů, které se zprvu zdály být otevřené a přátelské. Ta povrchnost a jednostrannost se projevila mnohem později. Měly společný hezký bezstarostný čas až do chvíle, kdy si život zase s Julkou trochu zaštěrkal a změnila své priority.

Prodala auto, takže nebyla vždy k dispozici, přestala řešit muže a jejich vrtochy a spíše se začala zabývat svou rodinou a prohlubováním přátelských svazků. Čím více se přibližovala k jádru věcí, tím více trhlin a iluzí, které ve svém životě doposud žila, rozkrývala. I když se osobní kontakt s Laurou omezil, protože Julka nestíhala chvilky na kávičkách, jako doposud, stále byly v denním telefonním kontaktu. Většinou volala Julie cestou do práce. Laura pracovala večer, takže měla celý den pro sebe. Většinu svých aktivit přizpůsobovala jen sobě. Neměla již žádné závazky a byla svobodná. I tak si ten čas na Julii neudělala. Jakoby najednou zapomněla, kde bydlí. Jakoby se jí vytratily všechny společné chvíle. Když jednoho dne Julie uslyšela v telefonu staré známé ódy na opětovně objeveného Filipa, začal se jí stahovat žaludek a cítila průšvih. Mnohokrát svou kamarádku varovala, ať si dá pozor.

Všechno probíhalo jako obyčejně. Nejdříve nevinné výlety, pak společná dovolená, na které  Lauře sdělil po společných prožitých dnech a nocích v objetí, že ji bere, jako kamarádku. Ani to Lauře nestačilo. S Julií se kontaktovala čím dál méně, protože věděla, že vztah s Filipem neschvaluje. Vlastně nikdo ho neschvaloval. Nikdo nechápal, že tak úžasná a krásná žena stále lpí na muži, který ji vlastně nechce. Když už se s Julií konečně spojily, tak slyšela v telefonu vytoužené pozvání na kávu. Měla velkou radost. Skoro celé léto svou přítelkyni neviděla. Neměla na ni čas. Věnovala se svým aktivitám a své "lásce".

Byl nádherný slunný den a v kavárně bylo velmi útulno. Konečně se spolu smály a na prosluněné zahrádce popíjely růžové víno. Všechno bylo skoro jako dřív. Do chvíle než Lauře zazvonil mobil a ona začala cvrlikat, ať dotyčný klidně přijde za nimi. Julie se nemusela ptát, kdo přijde. Podle nadšeného výrazu její přítelkyně se blížil Filip. Pozvala ho k rodině do zahraničí. Samozřejmě ubytování grátis. Jak jinak. Julie koukala smutně na Lauru a vůbec nechápala, proč to udělala. Tak dlouho se neviděly a chtěla jí toho tolik říct!

Když Filip přišel, posadil se sebejistě mezi ně a skoro nemluvil. Užíval si své úžasnosti. Lauru nepolíbil, proč by měl? Je přece kamarád a dost odtažitý zdá se.

Najedenou to Julie uviděla pěkně zblízka. Lauru, která svého miláčka zbožňovala a byla na něm závislá, brala ho jako svou lásku a partnera. Filip, zklamaný všemi vztahy, neochotný se citově angažovat a otevírat, který bral vše, co mu Laura na zlatém talíři předkládala. Na tyhle hry prostě musí být dva.

Julii zhořklo víno v puse, debata začala váznout a tak se po chvíli rozloučila.

Cestou z kavárny přemýšlela nad tou malou ustrašenou holčičkou, kterou uviděla v očích své kamarádky, která byla ochotná být s mužem, který o ni nestojí, jen pro svůj strach být sama a dospět. Přestat se opírat o muže, jako o tátu, co kdysi dávno opustil ji a její matku. Nedokázala žít bez mužů, jejich obdivu, síly, pevných ramen, ve kterých se stále chtěla schovávat sama před sebou. Kdykoliv totiž vložíme do rukou zodpovědnost za naše štěstí někomu jinému, nemůže to dobře skončit.

Když jí po pár týdnech Laura zavolala, aby jí řekla, že je vážně nemocná a Filip se na ni vykašlal, vůbec ji to nepřekvapilo. Věděla, že nemůže svojí kamarádce pomoci. A tentokrát už ani nechtěla. Po pár dalších týdnech Lauru Julka uviděla na fotografii v objetí a usmívající se s dalším mužem, kterého dříve odmítala.

Některé kruhové objezdy jsou prostě moc velké a výjezd si musí najít každý sám v ten správný čas… Anebo nikdy….

Bi