Příběh o nahých fotkách a obnaženém srdci

Dnes velmi osobně.Zase se to stalo..Po kolikáté už? Připadám si, jako zakletá za nějakou skleněnou zdí, kde neslyšíte ničí hlasy a jen se na vás chodí dívat, jak vám to sluší. A pak vás rozhodí i tělesný dotyk v narvaném autobusu.

Copak jsme se už všichni na dobro zbláznili?
Pročítala jsem si naši krátkou konverzaci pořád dokola a přemýšlel nad tím, co musí uvnitř prožívat muž, mladý a velmi pohledný podotýkám, co musí tento muž prožívat, nebo čím si prošel, že otevřeně a bez obalu žádá o mé nahé fotky přes sociální síť.
Občas se mi to stane, že mají muži směrem ke mě takovéto prosby.
Pokaždé, když jim jasně napíšu, že to nedělám, většinou se omluvili a byl klid.
Tentokrát to bylo jiné.
Vyměnili jsme si jen pár vět, ale z komunikace bylo cítit, že to snad dělá dost často.
Možná už má v počítači pěknou sbírku nahých fotek od holek, které rozhodně NE neřekly.
Možná je to i věkem, neboť je tak o generaci mladší než já (zřejmě můj fcb profil nestudoval dost pečlivě:-).-)
Možná to jen zkusil, protože se nudil.
Mé NE ho však vůbec neodradilo, ani nepřimělo k omluvě.
Ten mladík měl tendence se mnou jít do dialogu a zeptal se mě PROČ?
Protože mé tělo je jen mé a rozhoduji si sama s kým, jak a kde ho hodlám sdílet.
A rozhodně živě a ne přes obrázky v konverzaci.
Napsala jsem mu,ať zvedne zadek a jde hledat slečnu na ulici a pořídí si přítelkyni, ať nemusí oslovovat cizí ženy.
Odpověděl NECHCI...
Velmi mě to rozesmutnilo.
Na další dialog s ním jsem už neměla chuť...NECHCI ŽIVOU ŽENU....
Pořád se mi to vynořovalo v hlavě.
Copak nám opravdu stačí pár lichotek a posíláme svá nahá těla mužům, kteří místo toho, aby nás pozvali na kávu, objali a opravdově políbili, pak raději u našich fotek masturbují?
Copak se dnes už lidé neseznamují jen tak bez všech těch fotek, které jsou stokrát upravené, bez všech těch dlouhých virtuálních debat, které stejně nikam nevedou, protože k žádnému setkání na konec z nejrůznějších důvodů vůbec nedojde?

Copak je normální, že je tolik seznamovacích agentur, které prosperují a lidé se stále rozchází a hned mají někoho jiného bez toho, aby si uzdravili zranění po těch předešlých?
Zdá se mi to? Nebo jsme se ocitli v nějakém kruhu hledání, chvilkové radosti a opouštění?
Copak nás už na člověku opravdu nezajímá, jaké vyznává hodnoty, co prožívá uvnitř a místo toho pošleme pár svých výstřihů, či zadků v tangáčích a máme vyhráno?
Často na svou adresu slýchávám:"Jsi moc otevřená, nemůžeš to čekat od jiných"
Dobře vím, že jsem stála před vámi mnohokrát nahá až na Duši.
Ano. Dělám to, protože tohle má pro mě hodnotu.
Otevřít se beze strachu světu a obnažit své srdce.
Právě proto neposílám své nahé fotografie. Jsem totiž nahá stále.
A vás moc prosím o totéž.
Nechejme si na sobě své oblečení drahé ženy.
Halme do krajek svá ňadra a krásné zadky a ukazujme je jen těm, kteří jsou ochotní a připravení přiblížit se k nám a svléknout do naha svou duši i tělo.
Živě a skutečně.
A co vy drazí, milí muži? Vyjdete nám vstříc?

Prosím, řekněte mi, že svět, kde se lidé zvou na kávu, či do kina,aby se seznámili stále existuje.

Prosím, potvrďte mi, že to, co se mi teď děje je jenom období a zase to přejde, jako rýma.

Děkuji