Příběh o mlaskání, mužském dozrávání a vodítku

Ráno, cesta autobusem a přednáška na vysoké škole života může začít. Pokud se ovšem učit ještě chcete. Můžete zůstat nevšímavými jedinci koukajícím z okna a potom stále chodit na reparáty, protože vás už vlastně to žití moc neba.

Už když jsem přicházela ke svému vyhlídnutému sedadlu v autobuse, periferním pohledem jsem zahlédla cosi neobvyklého. Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost, protože mým jediným cílem bylo umístit můj zadek na pohodlné sedátko, ať si aspoň chvilku dáchnu, než vyběhnu jak laňka (vzhledem ke svému věku, spíše zmatená srna), do procesu.

Ve chvíli, kdy jsem se zakuklila na svém místečku, obložena taškami a přemýšlející nad čtením ranních článků, uslyšela jsem hned vedle sebe přes uličku podivné mlaskání. Bylo to, jako když někdo hodně nahlas cumlá bonbón a náramně si ty zvuky slasti užívá, nebo, jako když hodně hlasitě a labužnicky lížete lízátko a u toho mlaskáte. Na chvíli jsem zavřela oči a hrála sama se sebou hru, co fičí na jednom rádiu, které v práci poslouchám a jmenuje se tajemný zvuk. Hodila jsem si v hlavě typ a dala si sama sobě výhru 20 000 ,ať to stojí za to. Ještě by se nám totiž s klukama hodilo nějaké kapesné na naši dovolenku k moři. Moderátor v mojí hlavě napínavě prodlužoval píseň a já otevřela oči,abych se přesvědčila, jestli jsem vyhrála. Ani lízátko, ani bonbón. Byli to dva mladí, krásní lidé, kteří ocumlávali sebe. V osm hodin ráno, v přeplněném MHD, jsem jim tu pohodu a lásku normálně začala ve skrytu duše trochu závidět. Začali svými zvukovými projevy nabývat na intenzitě a já, protože jsem seděla takřka vedle nich, jsem si všimla jedné podivnosti.

Blíže ke mě seděl mladík. slečna byla na sedátku u okna, ale její ruce i nohy ovíjely, zamotávaly, obmotávaly či jak to popsat, celé dlouhé mladíkovo tělo. On netečně seděl, popíjel Relax a ona ho stále olizovala a občas si svou rukou, otočila na sebe jeho rty a tím vznikl ten pronikavější odstín polibku. Směsice džusu, slin a její touhy udělaly své a mlaskání znělo všemi směry. Neomaleně jsem koukala na ně, nikdo si mě stejně nevšímal a přemýšlela co mi na tom vadí.

Autobus zastavil a dvojice vystupovala. Slečna se dívala na mladíka a mezi dveřmi jsem ještě slyšela obligátní :"Co Ti je?" "Proč se tak tváříš?" Nestihl si ani zastrčit průkazku do kapsy, protože ho po výstupu okamžitě lapla za ruku a jeho průkazku si strčila do své, volné, druhé ruky. A už mi to všechno došlo, co mě na tom tak provokovalo. Byla jako pijavice, chobotnice, polednice, která ho svými chapadly stále udržovala u sebe. Jako Táňa Vilhelmová ve filmu Teorie tygra, kde svému manželovi nainstalovala sledování do mobilu, aby mohla kontrolovat každé jeho nadechnutí a hlavně kde a s kým to nadechnutí provede. Vše pod kontrolou, hlavně ať vím co si myslí a ať mě pořád miluje. Uf... Věřte mi nekoukalo se mi na to dobře. Uvědomila jsem si, že tohle my holky občas fakt děláme a je jedno, kolik je nám let. Občas to bývá s přibývajícím věkem horší, protože blbé zkušenosti nadělaly své.

Další věcí, která mě na celé situaci provokovala byl fakt, že mladý muž, kterému vlastně začínal život a měl všechno před sebou, toleroval stále pozici malého kloučka,kterému maminka, utře bradičku, podá ručku, aby se náhodou nezranil při vystupování, protože jeho výraz ala čumím tupě před sebe a myslím na poslední útok v počítačové hře, absolutně nenaznačil žádné emoce, ani postoje. Sama vychovávám dva syny, takže téma mužství mě v poslední době dost silně zajímá, protože ten starší mi jde do puberty  a já z něj stůj co stůj toho super chlapa prostě vychovat chci! Vidíte a zase moje ovládání a prosazování. Každý den si musím uvědomovat, že fakt neexistuje žádná brožura, kde se dočtu, jak se to dělá a svými ženskými postoji z něj fakt chlapa neudělám. V poslední době se mi moc líbí pan psycholog Marek Herman, který zastává názor, že chlapci se stávají muži skrze nepohodlí, vystupování ze svých komfortních zón, překonávání překážek a hlavně svými činy. Takže pravidla naší domácnosti jsou jasná. Provedeš něco, tak si za to neseš následky a situaci se snažíš vyřešit sám, bez pomoci maminky, v tomto případě mě. Hm..nemá cenu zabředávat do mých pokusných výchovných metod, jejichž výsledky uvidím až za pár let. Pak si pěkně sklidím, co jsem zasela. nebo očešu, co dozrálo.

Tohle mě taky v posledních letech zvedá ze židle a v němém úžasu s otevřenou pusou čtu stále dokola zprávy od 30- 40 letých mužů, kteří zprvu projevují velký zájem o mou osobu a pak začnou psát a říkat věty typu : " Musím na sobě pracovat, abych dozrál v muže!!!!" Bože!!!! Copak jste nějaké jablka, nebo hrušky? Někteří jsou nejspíš švestky, a když pak hnijící upadnou na zem, tak už jdou rovnou na pálení. Pánové fakt  s tím běžte do háje. Pokud nechcete vztah a chcete být sami, protože máte ze závazků hrůzu, tak nám holkám nemotejte hlavy, masturbujte doma u porna a pořiďte si na mazlení psa, nebo kočku.

Další zajímavá věc. Lidé si pořizují psy, údajně nejlepší a nejvěrnější přátele člověka, potom jim dají vodítka, učí je povely a pořád na ně řvou, aby věděli co můžou a co ne. (Určitě nechci házet všechny pejskaře do jednoho pytle, jistě jsou i lidé, kteří mají psy z lásky a pro lásku.) Všimli jste si někdy, kolik osamocených lidí má psy? Všimli jste si někdy, že pánové mají většinou fenky a dámy psy? (můj malý osobní průzkum). Jsou to vážně absurdity. Pořizujeme si zvířata, abychom naplnily své touhy ovládat a poroučet. vidím to každý den. Páníčci na procházce řvou po svých miláčcích, které tak moc chtěli, že nesmí to, nebo ono, nedej bože se odkloní z naučené trasy, nebo se ke mě přiblíží, aby mě s vrtícím ocasem pozdravili. V tu chvíli zasahuje vodítko a máme po legraci. Ani má věta : "mě to nevadí, mám ráda vítací psy, " často nepomůže. Děláme to němým tvářím a děláme to i sami sobě. Našimi vodítky, které jsou pěkně nakrátko jsou mobily a sociální sítě. Zdroje kontroly, ovládání a manipulace.

Dávám si telefon do nabíječky a jdu se pomazlit se svou svéhlavou kočkou, která si přijde, jen když má náladu. A od ní se učím...Jo a mazlím se raději na živo a klidně mlaskavě, jako ti dva v autobuse, protože pusy se srdíčky a objímající ručky v mobilu jsou jen velmi smutné placebo.