Příběh o dokonalosti aneb trochu poetiky

Kdesi daleko na překrásném ostrově plném květin, ptáků, vůně moře a podmanivých tonů hudby, žila mladá žena.Byla velmi moudrá, nadaná a pracovitá. Věnovala se mnoha činnostem najednou.

Hodně studovala a pracovala, jak na svém těle, které neustále zdokonalovala cvičením, tak na Duši, aby nalezla soulad, zdraví a hlavně DOKONALOST.
Vše však znala pouze z knih.
Věděla, jak by se to dělat mělo, protože si to přečetla od moudrých lidí, ale sama ještě myšlenky nastudované v knihách, neuměla žít v reálném životě.
Velice si přála být pro okolí dokonalá a perfektní.
Častokrát slýchávala chválu na svou krásu, své vědomosti a jednoho dne nabyla dojmu, že už je tak dokonalá, aby mohla ostatní poučovat o tom, jak a co musí udělat, aby byli tak perfektní, jako ona sama.
Lidé k ní přicházeli pro radu, ale ona je ani nevyslechla a řekla jen svůj názor, který byl podle jejího mínění jediný správný.
Místo aby pomohla, tak od ní odcházeli utrápení a zdeptaní lidé, kteří o sobě začali velmi pochybovat.
Začala vyžadovat vše perfektní i ve své rodině, ve svých nejbližších vztazích a všichni kolem ní se pomalu začali trápit a někteří se jí báli cokoliv říct, protože přece jen ona má ty správné názory.
Pomalu k ní přestali chodit potřební pro radu a pomoc, přátelé se jí vyhýbali a až ve chvíli, kdy jí opustil poslední člen rodiny a ona zůstala ve velikém domě úplně sama, teprve pak začala chápat, že něco není v pořádku.
Trvalo celé týdny, kdy svalovala vinu na jiné, kdy spílala nepřízni osudu a nevděčnosti lidí.
Po několika dlouhých měsících smutku, samoty a trápení, kdy už nebyla schopna, ani spát, ani jíst, kdy se ploužila, jako stín krajinou, s očima zalitýma slzami, usedla na pláž a zpívala své smutné písně moři.
Její zpěv uslyšela stará žebračka, která hledala na pláži něco k jídlu.
Přistoupila k ní a ptala se proč tak naříká.
Dívka, která se léty trápení stala zralou ženou, jí povyprávěla svůj příběh, plný zloby a nevděku.
Vyprávěla jí, jak byla krásná a dokonalá a ti všichni kolem ji takto zničili.
Otrhaná, špinavá žebračka seděla a tiše poslouchala její příběh.
Nechala ji, aby se zlobila, nechala ji, aby vyplakala přívaly slz.
Dlouho spolu na pláži seděly, až nastal západ slunce.
V tom, žebračka po mnoha hodinách naslouchání promluvila.
"Podívej se na to slunce.To je dokonalé.
Pokaždé jiné, jinak teplé, jinak barevné, dokonale dodržující přírodní zákony.
Myslíš, že můžeš být dokonalá jako slunce?
Myslíš, že dokážeš tak hřát a milovat všechny bez rozdílu?
Myslíš, že dokážeš přijímat odlišnost každého tvora na této zemi, nesoudit ho a nesrovnávat Tvou dokonalost s tou jeho?"
Tak jako nemůžeme změnit slunce, nemůžeme měnit nikoho jiného, protože všichni už dokonalí jsme"

Žena se rozplakala nad svou hloupostí. Chtěla měnit všechny okolo a všem nařizovala, co mají dělat. Byla přeci dokonalá.Tak, jako my všichni, tak jako všechno kolem nás a v nás..

"Poraď mi, co mám udělat?
Kdo mi pomůže, kdo mi dá návod?
Jak mám změnit svůj život a být zase šťastná?"

"Každé ráno se nahá vykoupej v moři, pečuj o své tělo a svůj oděv.
Každý den se podívej do vln a dobře vnímej, co uvidíš ve svých očích.
Kdykoliv k Tobě během dne někdo na pláž přijde, požádej ho, ať Ti poví, co pro něj znamená dokonalost.
Seď tiše a jen naslouchej. Pak přestaneš hodnotit a soudit životy jiných a Tvé srdce bude mít spoustu místa na lásku, která k Tobě bude skrze příběhy ostatních proudit.
Nezapomeň každému člověku poděkovat za jeho příběh. To Tě naučí pokoře.
Toto praktikuj tak dlouho, až Tvé oči ve vlnách začnou zářit a smát se."

Když se ráno žena celá uplakaná na pláži probudila při východu slunce, po žebračce nebylo ani památky.
Začala pochybovat, jestli se to všechno vůbec stalo.
Když ale uviděla ten nádherný slunečný jas, tak se rozhodla vyzkoušet, o co ji žebračka žádala.
Trvalo mnoho dní a týdnů, než se zbavila své pýchy, nechala hovořit jiné, přestala soudit a kritizovat.
Trvalo opravdu dlouho, než příběhy jiných začala brát jako vzkazy a poučení pro sebe a svůj další život.

Jednoho dne,když pohlédla unavená do vln, její oči byly konečně plné lásky a společně s ústy se velmi hlasitě smály.

Stala se DOKONALOU.