Pohled dovnitř

Chodíme často obnaženi, odhazujeme svršky na požádání a přesto zůstáváme jen na povrchu. Teprve pod všemi těmi vrstvami oblečení a masek jsme to opravdu my. Ponoř se...

Zkus se na mě podívat, jako na člověka.

Ne jen jako na milenku, kterou nemůžeš mít.

Zkus zapomenout barvu mých očí a soustřeď se na to, co vidíš,

když se do nich hluboce zahledíš.

Zapomeň na chtíč a touhu, 

které zahlušují tu pravou podstatu při našich setkáních.

Pokud tohle dokážeš, pak teprve před Tebou stanu pravá Já.

Se všemi svými dřívějšími prožitky,

strachy i obavami,

se spoustou pádů a zase zvednutí, které jsem musela zvládnout bez podpěry,

s každou z mých probdělých nocí, kdy jsem ztrácela ten správný směr a cíl,

s celou hromadou přísah, které jsem dala sama sobě, aby to příště tak nebolelo.

Uvidíš kolem mě litry vypité kávy, která mě držela vzhůru, abych mohla pracovat,

a jako dekorace láhve růžového, které mi nosili přátelé, abych viděla svůj svět opět růžově.

Uslyšíš spoustu hudby, která mi v autě i doma hrála od rána do večera, aby pohltila mé smutné myšlenky na Tebe, či kohokoliv jiného.

Uslyšíš mě i sprostě nadávat a třískat dveřmi,

když život nemám pevně v rukou a jen v něm plápolám.

Potom teprve uvidíš ty vodopády slz, které jsem po nocích vyplakala,

aby mě bolest z nespravedlnosti zcela nepohltila,

abych se ráno nově probudila plná nadějí a dalších snů, 

které změní můj život a tím i životy ostatních v ráj.

Když na mě dokážeš pohlédnout takovým pohledem,

aby si viděl každičkou, krásnou i smutnou chvíli v mém životě,

Potom pochopíš mé konání, mé záměry a cíle,

pak pochopíš, proč jsem si pro svoji cestu vybrala Tebe.

Potom teprve můžeš vidět tu opravdovou radost a štěstí, 

když stojím před Tebou usmívající se,

vonící, tančící a těšící se, jen na pouhou Tvou přítomnost v mém čase.

Jestliže tento pohled na mě zvládneš, 

pak nastane konec přemýšlení,

co je dobré a co není,

protože od této chvíle uvidíš mě i jiné lidi.

Probudíš se a začneš vidět opravdové Já uvnitř..