Obchod se strachem

Začíná to vždycky stejně. V mobilu vidím číslo zákaznické linky. Nikdy nevím kdo to bude a co mi bude chtít.

Tentokrát slečna sladkým, až pekelně příjemným hláskem oznamovala klasické kolečko o zpracování osobních údajů a nahrávání záznamu našeho rozhovoru.

Když si ověřila všechny informace, pomalu až po číslo mé podprsenky, vše jsem jí odsouhlasila a potvrdila stávající, začala mě velmi mile a přívětivě informovat o nové službě pro věrné klienty, což já samozřejmě jsem, bodeď ne , když si platím důchodové připojištění a je mi teprve něco málo přes 40.

Naše spolupráce bude dlouhá.

Tedy mě na mé dlouhé cestě do penze mohou potkat nejrůznější nehody.

Samozřejmě tragické s doživotními následky, jak už to bývá.

A proto, pro nás věrné zákazníky vytvořili balíček, tedy spíše soupis všech tragedií, na které si můžeme připlatit, protože, co kdyby náhodou.

Známe to všichni. Nic neobvyklého.

Co mě tentokrát překvapilo, byl způsob jakým mi slečna velmi laskavě a podbízivě vysvětlovala, že i když nemám auto a už sama neřídím, může mě srazit někdo na chodníku, či cestou v hromadné dopravě se stanu spolu účastníkem nehody a má zdravotní poranění, kvůli kterým málem umřu, budou mít trvalé následky. 

Abych tomu předešla, měla bych si platit pojištění, které se vztahuje na nejrůznější druhy a typy poranění a nehod.

Sama jsem pracovala na zákaznické lince, proto vím, jak je nepříjemné, když vás lidé sprostě posílají přímo do oněch míst i dál, dobře vím, že nabídkové slogany jsou předem vymyšlené a slečna u telefonu má ve svém projevu pramalou vůli, kromě svého tónu hlasu toho moc nevymyslí.

Proto si vždy vyslechnu všechno až do konce, ať chudáci nepřijdou o osobní ohodnocení, ale v tomto případě to fakt nešlo.

Víte, mám hodně dobře vyvinutou představivost, takže všechny nehody a zranění, co mi slečna do budoucích let prorokovala, jsem viděla do nejmenších detailů.

Všude krev, já v kómatu, vozíčky, berle, sténání a tak podobně.

Když stále přidávala nové a nové varianty a možnosti mých nehod a úrazů a já se ve svých představách dostatečně vykoupala v krvi, musela jsem ji zastavit, protože se mi začal stahovat žaludek.

Přesně takhle to funguje.

Člověk dostane strach. Strach z bolesti, z toho, že nebude soběstačný, či dokonce strach ze smrti a ovládne ho panika, co si tady bez něj ty nebohé děti počnou?

Ten hlas je tak sladký, starostlivý a přesvědčivý, jako Ti čerti v pohádkách, kteří vám nabídnou všechno co si přejete, jen se jim musíte upsat.

Pokud se vám zdá toto přirovnání přehnané, tak fakt není.

Obchod se strachem a zneužívání slabosti starších a osamělých lidí vesele roste a nese jména velkých pojišťovacích společností, které to s námi přece myslí dobře.

Když slyším větu" v případě úmrtí se vyplácí i 2 milióny korun" absolutně nechápu, jak tohle vůbec lidé mohou dopustit.

Copak to nevidíme, že si vlastně kupujeme nějaká privilegia, kdyby náhodou? 

Copak nechápeme, že když budeme mít trvalé následky, nebo dokonce umřeme, tak nám budou nějaké peníze s prominutím u prdele?

A co pozůstalí řeknete mi. Ženská vy nemáte zodpovědnost!

Já hlavně odmítám dopředu připouštět možnosti, že se něco takového stane a ještě si platit velké cifry pro případ, kdyby mě náhodou srazilo letadlo a podobné kraviny.

Vím, osud je osud, nikdo nevíme co nás čeká, ale proč se tím mám předem stresovat a bát se toho?

Protože tím, že takovou smlouvu s pojišťovnou (peklem) uzavřete, máte sice chvilku pocit, že je všechno kryté a v pohodě, ale ten strach z toho všeho na co jste se vlastně pojistili ve vás zůstává a roste.

V dobách dávno minulých, když se někomu něco vážného přihodilo, rodina se semkla, pomáhali sousedé a tak všichni svorně udělali co se dalo.

Když měl člověk umřít, tak umřel, pohřbil se pod strom a děti si rozebrali příbuzní.

Vím mnohdy těžké osudy, ale opravdu si myslíme, že když necháme pozůstalým peníze ze svých pojistek, nebo nemohoucí ležící dáme do ústavů, které můžeme za ty prachy zaplatit, že je to někoho učiní šťastnějším a my to máme fakt ošéfované?

Slušně jsem slečnu zastavila a se svým rezolutním ne, jsem se rozloučila.

Možná mám pro mnohé z vás špatné a nezodpovědné názory, ale já prostě se svým zdravím a strachem nekupčím.

Slečna zřejmě přišla kvůli zkrácenému hovoru o trochu peněz z osobního ohodnocení, ale mě se bude zase v mé nevědomosti hezky spát.

B.