Napořád aneb dáme sex a uvidíme

V jednoduchosti je velká krása. Občas je však pěkná fuška k té jednoduchosti v životě vůbec dojít. Partnerské vztahy jsou stále více komplikovanější a nepřehlednější. Co když stačí jen jedno slůvko, aby vše do sebe zapadlo?

Dlouho jsem nechápala, která vlastně bije a chodila kolem horké kaše.

Pořád se mi nedařilo a nerozuměla jsem tomu proč. Tápala jsem a hledala často chyby v sobě. Pořád jsem se snažila zdokonalovat, ať jsem ještě krásnější, inteligentnější, sečtělejší, lepší matka a kuchařka, jedinečná milenka a stále to nepřicházelo.

Na nedostatek mužů jsem si nikdy nemohla stěžovat, ale každý pokus o vztah končil většinou do dvou let, protože se "něco pokazilo" a začalo to drhnout.

No a co?

Vdaná už jsem byla, děti taky mám, tak o co vlastně jde, že?

Začátkem roku se mi začali ozývat muži s různými vztahovými nabídkami a já musela pružně a rychle reagovat, abych si vybrala, co vlastně do života chci a co už ne.

Začala jsem si jasně uvědomovat své ŽIVOTNÍ ZÁMĚRY A PŘEDSTAVY.

Každopádně k tomu největšímu zjištění jsem došla až ve chvíli, kdy mě skoro denně mí přátelé oslovovali s otázkami typu:

"Proč se mi nedaří nikoho potkat?"

"Proč se všechny vztahy rozpadají?"

"To jsem tak hrozný/ná, že nemůžu potkat nikoho normálního?"

Kdykoliv jsem se kohokoliv z nich zeptala, jaký vztah si přeje, jaký je jeho partnerský záměr, tak jsem vyslechla buď jednoznačné VLASTNĚ NEVÍM CO CHCI, nebo sáhodlouhé litanie, ve kterých bylo vyjmenováno snad vše, včetně značky spodního prádla partnera a nebo naopak zkrácenou verzi, která hovořila o všeobecném duchovním pohledu TADY A TEĎ, za který se dá schovat opravdu cokoliv a je to zabalené v krásném růžovém balíčku s puntíčkovanou mašlí.

Když ho však rozbalíte a zblízka prohlédnete jeho obsah, pak zjistíte, že ta ušlechtilá slova ukrývají i ono obyčejné, hospodské a vulgární, avšak velmi reálné a pravdivé, ZAŠUKÁME A UVIDÍME.

Připadá vám to přehnané?

Opravdu není.

Je naprosto jedno jakého jste vyznání, jestli realista, nebo duchovní či esoterik, nezáleží na tom, jak to pojmenujete.

 Výsledek je stále stejný.

Partnerské vztahy mezi lidmi se zhoršují, ztrácí se naděje, ideály a jistoty a jedeme si TADY A TEĎ.

Když jsem se rozhlédla, tak dlouhodobých vztahů kolem mě, které by žili lidé v mém věku 40 let, bylo opravdu pomálu. Spíše se většina nachází ve fázi absolutního odevzdání se, po zkrachovalých manželstvích a rozpadlých dlouhodobých svazcích.

Kdykoliv jsem se někoho zeptala, jestli chce být s druhým napořád, tak jsem si většinou vyslechla tisíc důvodů proč to nejde a že to je přežitek a nemožné a kde že to žiji a že se mám probudit, protože v našem věku a s našimi zkušenostmi už to prostě není možné.

Také jsem to tak po rozvodu měla a tím pádem jsem to žila. Stále jsem slevovala ze svých představ a záměrů, protože jsem nechtěla být sama.

Plápolala jsem, jako vlajka ve větru  a radostně vítala každou mouchu, která si na mě chvíli přiletěla sednout, vykonala svou potřebu a spokojeně zamířila jinam a mě zůstaly další fleky na mojí blednoucí barvě,(uvadající smutné duši).

Rozhodla jsem se vyzkoušet to jinak.

Vy kteří mě znáte, tak dobře víte, že věci, které údajně nejdou, mě velmi zajímají, takže jsem do svého života a svých vztahů přijala slovo NAPOŘÁD.

Energie a význam toho slova jsou opravdu velké. Kdykoliv stojím před nějakým rozhodnutím a zeptám se, jestli si danou situaci dokážu představit napořád, pak to velmi ovlivní mé konání a přijímám daleko více zodpovědnosti za svůj život, než dříve, kdy jsem žila jen tady a teď.

Samozřejmě si uvědomuji, že věci se mění a na dlouhodobý vztah NAPOŘÁD, jsou potřeba dva se stejným pohledem a i tak to nemusí vyjít.

Každopádně jsem přesvědčená o tom, že když se potkají dva lidé, kteří žijí ve svých životních záměrech NAPOŘÁD, tak mají větší ochotu zvládat společně i náročnější situace, určitě jsou otevřenější a zodpovědnější při svých společných krocích životem, protože si přejí, aby jim jejich "projekt" vydržel co nejdéle, nejlépe NAPOŘÁD. 

Pokud máte s druhým podobný záměr, pak mizí i STRACH, který teď tak často vztahy provází.

Strach, že budu sám/ma, strach, že se zamiluji, strach, že to zase nedopadne, strach cokoliv říct, ať něco nepokazím, strach, že si najde můj partner někoho jiného, strach, že to bude bolet, strach...

Tyhle strachy a nejistoty paradoxně přináší to SVOBODNÉ A VOLNÉ ŽITÍ V PŘÍTOMNOSTI, TADY A TEĎ.

Uvědomila jsem si tu absurditu života.

Kdykoliv začneme stavět dům, tak musíme nejdříve vykopat základy, pak potřebujeme hodně dobré plány, peníze, úsilí, trpělivost a budujeme a budujeme, aby po nás něco zůstalo NAPOŘÁD.

Píšeme knihy, vymýšlíme projekty, natáčíme filmy, nebo fotíme fotky, aby zůstaly NAPOŘÁD.

Když nás pak navštíví s otevřenou náručí láska, nedokážeme si toto slovo ve spojitosti s ní, ve většině případů dnes ani představit, nebo ho vyslovit, natož ho ještě začít žit.

A pak jezdíme na semináře, platíme si drahé kurzy, učíme se být znovu ženami a muži v nejrůznějších esoterických kruzích a skupinách, abychom se opět vrátili na začátek, ke svým kořenům, které jsou v nás a s námi NAPOŘÁD  a netřeba je nikde hledat, jen je stačí opětovně přijmout do svého života a začít je hýčkat.