Jak umlčet člověka

Je to vlastně tak snadné umlčet člověka. Stačí se jen na něj podívat shora. Nebo i klidně zpoza brýlí, či dlouhého psacího stolu, který vám oběma zajistí dokonalý odstup jeden od druhého.  

Umlčet člověka je velmi lehká věc, když máte nad druhým moc. Jste přece tou autoritou, která ví lépe než on sám, co je pro něj dobré, co prožívá, jaké bolesti fyzické, neřkuli psychické pociťuje.

Umlčet člověka můžete i velmi hezkým manipulačním způsobem, protože to s ním přece myslíte dobře. Jde vám o blaho všech a především o vaše vlastní.

U toho, aby jste umlčeli člověka, který má svůj názor, jasný postoj a ví co chce, nemusíte nutně křičet. Dokonce se u toho můžete usmívat, nebo plakat, aby dostatečně jasně pocítil tu hrůzu, kterou vám svým postojem a mluvením způsobuje.

Člověk mlčí, když nemá slov, která by popsala, co se v něm právě odehrává, ale také proto, aby naopak nepoužil slova, která se mu ve vyhrocené situací derou napovrch. Protože slovo, jak známo je jedna z nejsilnějších zbraní. Vyřčená slova už nevezmeš zpět, a pokud se dotknou hluboko v srdci, pak nikdy nebudou zapomenuty. V některých případech ani odpuštěny.

Umlčování vlastně začíná už od malička doma a ve škole, protože děti přece musí poslouchat. Ničemu nerozumí. Nedej bože, aby měly svůj názor. A ještě k tomu odlišný, než dospělí! To už je potom velká drzost! Dodnes si pamatuji na některé své výstupy z řady. A to jsem byla velmi ukázněná holčička. I přesto jsem byla umlčována velmi často. Slůvko "drzá" se na mě přilepilo už v plíně, myslím si a mám ho zřejmě vytetované už napořád.

Umlčet člověka může nadřízený, který jedná z pozice moci a sám dotyčný ho pramálo zajímá. Málo který nadřízený dokáže dohlédnout až za roh a uvidět výhody a přednosti člověka s vlastním názorem, postojem a zaujetím. Musíme si přeci udržet odstup a hlavně svou pozici, aby nás nikdo a nic neohrozilo. Moc diskuzí totiž přináší další a další otázky, tudíž i prostor pro změny a do toho se nikomu moc nechce. Proto je účinnější ujasnit si pozice hned na začátku a utnout jakékoliv rebelství co nejdříve.

Velmi dobře dokáže umlčet i lékař, ke kterému přijdete s důvěrou a prosbou o pomoc. Prosíte o žádanku na odborné vyšetření, protože vaše problémy se zhoršují a bolesti zvětšují. Umlčí vás jedinou větou, že takovými hloupostmi netřeba specialistu obtěžovat a napíše vám bez jakéhokoliv vyšetření léky, dle jeho mínění ty nejlepší, které se hodí na diagnózu, kterou právě po rozhovoru s vámi a popisu vašich obtíží, jen tak od boku určil. Prostě sezobete pár pilulí navíc, a buď se to zlepší, anebo hold potom ten papír vypíše. A jeden žasne.

Nad zneužíváním moci, pozic, nadřazenosti institucí, kdy člověk přestává být jedním druhem, ale neustále je rozdělován na ty s vysokou školou a "socky", co jsou na pracáku a nic vlastně nedělají, na moudřejší a hloupější, silnější a slabší, na vedoucí a podřízené a ti nižší v řadě musí poslouchat. 

Každodenně narážíme na věty typu: "Když se Ti to nelíbí, tak můžeš jít!" "Protože jsem to prostě řekl/la!" "Vím nejlépe, co je pro Tebe dobré!" "Proč? Protože proto!"

Ano vždy máme právo volby. Když se pro nás stane tlak autority a systému neúnosným můžeme odejít, nesouhlasit, nebo i mlčet a udělat si věci po svém. Avšak jen omezeně. Máme však na to dostatek sil? Je to tak únavné a vysilující obhajovat své postoje, názory, motivace k činům, či dokonce hájit před ostatními sebe samotné. Je vůbec žádoucí donekonečna trpělivě vysvětlovat svá stanoviska, hledat cestičky, jak vyhovět systému, moci a povýšenosti a zůstat přitom věrni svým názorům, pocitům a morálním hodnotám v nás dřímajících?

Bylo to tak vždy, anebo je to tím, že lidé nemají čas a chuť si naslouchat, jednají ve spěchu a snaží se mít všechno stále jen krásné a jednoduché?

Anebo je to úplně jinak. Třeba nás to časté mlčení přivádí více k sobě, k našim postojům a názorům, které postupem času přestaneme deklamovat na potkání a necháme si je jen pro sebe a pro Ty, kdo o ně opravdu stojí. Možná se umlčováním systému naučíme vyřazovací metodou třídit zrno od plev, abychom svůj vlastní osobní život dokázali žít nezávisle na moci a tlaku zvenčí.

Možná teprve skrze mlčení bez vnějších reakcí dokážeme objevit tu ryzí člověčinu v sobě, která nás povede v každé chvíli a každé situaci tím správným směrem a věta: "Mlčeti zlato", se stane naším  životním krédem.....