Dilema euroskeptiků: koho volit ?

Tento týden proběhnou už v pořadí druhé volby do Evropského parlamentu za dobu našeho členství v EU. Zdá se, že zvláště jedna skupina voličů nebude mít letos lehké rozhodování. Mám na mysli euroskeptiky. O jejich přízeň se letos budou ucházet čtyři relevantní strany a uskupení: Libertas.cz, Suverenita, Strana svobodných občanů a někteří jednotliví kandidáti za ODS. Mnoho kritiků současné podoby evropské integrace nemá zřejmě dosud jasno, kterému z této přehršle politických subjektů dát svůj hlas. Níže pár poznámek k tomu, jak jsem z nich vybíral já.

TB

Protože programy těchto uskupení (či v případě ODS jednotlivců) jsou si velmi podobné, nelze si při volbě vystačit s tímto kritériem. Musíme uvažovat další měřítka, mezi kterými bych na první místo kladl „personální substrát“ a jeho důvěryhodnost. – Na základě tohoto kritéria mi v prvním kole výběru vypadávají Libertas.cz a Suverenita, které vzbuzují po této stránce vícero pochybností.

V případě Libertasu stojí na prvních dvou místech kandidátky lidé s  – mírně řečeno –pošramocenou pověstí. Minulost jedničky kandidátky pana Tlustého zvaného od dob kauzy Morava též „Výřivka“ a od dob mafiána Mrázka a kauzy s prodejem IPS též „Téčko“, není třeba představovat. Dvojka kandidátky pan Železný, pravomocně odsouzený za daňové úniky, je neméně známou firmou. Dále je třeba si povšimnout, že Libertas.cz je spíše nahodilou platformou několika jednotlivců vzniklou pro účely voleb do EP než čímkoli, co by připomínalo politickou stranu.

Suverenita Jany Bobošíkové na mě zase působí jako platforma jedné jediné ženy a jejích několika asistentů, jejímž jediným cílem je zajistit znovuzvolení své vedoucí představitelky do EP. Euroskeptický program se v ní zdá být jen volitelným a celkem náhodným atributem, který může přilákat pozornost určité cílové skupiny. Jak se ukázalo při prezidentské volbě, tyto cílové skupiny umí paní Bobošíková pružně měnit podle okolností. Kdo by mohl zapomenout na její rudé sáčko a třešničkové náušnice…

Do užšího výběru u mě tedy postoupily dva subjekty: svobodní Petra Macha a jednotlivci z ODS, jmenovitě Hynek Fajmon a Ivo Strejček. Zde už je volba těžší. O kvalitě „personálního substrátu“ nemám pochybnosti ani na jedné straně; hlavní představitele kandidátky svobodných, zejm. Jiřího Payna a Benjamina Kurase, stejně jako v uvedené dva europoslance ODS, kteří usilují o znovuzvolení a kteří se podle mého názoru plně osvědčili, považuji za slušné a důvěryhodné osobnosti.

Jinak je to ovšem s jejich stranami jako celkem. Euroskeptici sotva můžou dále důvěřovat topolánkovské ODS, která po volbách v roce 2006 převlékla kabát a vsadila na „lisabonskou“ kartu, přestože její volební program a usnesení kongresu o nepodpoře jakéhokoli dalšího přenášení pravomocí na EU a rozšiřování většinového hlasování namísto jednomyslnosti v Radě EU, hovořily jasně. I preferenční hlasy pro Strejčka a Fajmona jsou stále příspěvkem pro topolánkovskou ODS. Proto jim svůj hlas nemůžu dát.

Jako určitá naděje euroskeptické politiky zbývají svobodní. Jsou sice stranou novou, neetablovanou, v jejímž vedení jsou převážně politicky nezkušení lidé. To by bylo možné vnímat jako určitý hendikep, na druhou stranu v době, kdy politická scéna vypadá, tak jak vypadá, je to možná spíše klad. Svobodní jsou také jediní z nových euroskeptických stran, kteří vytvořili opravdovou stranickou strukturu a připravují se na vstup na domácí politickou scénu. Nejsou, zdá-se, pouhou jednorázovou platformou pro vytažení některých jednotlivců do Evropského parlamentu, ale formují se jako nová alternativa pro pravicovou a euroskeptickou politiku, když ODS tuto zónu politického spektra vyklidila.

Z uvedených důvodů dám svůj hlas svobodným.