Břetislav Sobek
- Počet článků 43
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 551x
Seznam rubrik
Břetislav Sobek
Ukrajina - Velvyslanec (7)
Nastal den odjezdu do Kyjeva, hlavního města Ukrajiny, města počátku slovanského osídlení východu. Hlavního města Kyjevské Rusi, která zde byla od 9. do 11. století. Tato říše byla počátek východoslovanského osídlení. Počátkem kultury Rusů, Ukrajinců a Bělorusů.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Kaťuša (6)
Po dnešním dnu chození se dá říci, že jsem již viděl vše v Lvivu a zítra už jenom městskou věž, odkud je vidět celé město, muzeum zbraní a hurá do Kyjeva. Dnešní den jsem strávil s Olou, byl jsem opravdu rád, že jsem ji potkal a pomohla mi. Na oplátku jsem ji koupil perníkové srdce. Zrovna do hostelu dorazil Malajžan žijící v Kanadě, Michael. Jelikož jsem dnes objevil první bufet z burgery, řekli jsme si, že se tam koukneme. Plány se ale změnily, poněvadž z podstaty plány jsou proto, aby nevycházely a porušovaly se. Je to jako když jdete ven bez deštníku. Začne pršet, ovšem když si ho vezmete, můžete způsobit sucho či dokonce výhyn lidstva. Kanaďan, z 1/3 Ukrajinec, nám prozradil, že je zde kavárna, které má šest pater a v každém je jiné téma, každý pokoj je jiný a část obsluhy tvoří liliputi. Dům jako z Harryho Pottera. Cítili jsme se jako v pohádce, jako malé dítě před spaním když vám maminka čte pohádky. Jelikož jsem na Ukrajině, měl bych zkusit nějakou vodku, v ukrajinštině horilka. Říkám, když si dá i Kanaďano-Malajžan, dám si také. Kývne a už se nám to nese na stůl. Dáváme se do řeči. Spolu s námi jsou tam i další dva Kanaďané, manželé, navštěvující rodinu, jelikož ale na Ukrajině její jméno není, začali říkat „Ty Kaťuša, u nas niet tvaja imja“. Po horilce a jídlu jsme se odebrali do hostelu, kde zrovna přijela velká parta Ukrajinců na cestách. Z výletu z hor mi ukazují překrásné fotky ukrajinské kotliny. Nevím, jestli zde byl nějaký praotec Ukrajinec, ale kdybych to byl já, vylezl bych na horu a pronesl ke svému lidu „Tohle je ta země, země zaslíbená, bohatá na rostlinstvo i dobytek, usaďme se zde a rozšiřujme náš lid a prosperujme“. Otevíráme pivo, zřejmě svrchně kvašené, dáváme se do řeči, vedle mě sedí řekl bych sestra Milly Jovovich. Protože se nám oči zavíraly jako hvězdy neúprosně padající z oblaků i my jsme se odebraly do země snů a přání.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Sedm jazyků (5)
Evropská snídaně, vajíčka, párky a fazole, kafe a může se vyrazit poznávat Lviv. Potkávám se s Olou ze včerejška. I když umí polsky, ukrajinsky, rusky a trošku anglicky malinko si nerozumíme. Její úsměv a smích to ale vynahradí. Studuje na zdejší univerzitě cestovní ruch a je velice znepokojena situací na Ukrajině a přeje si, aby Ukrajina byla součástí Evropské unie. S tímhle názorem jsem se setkal skoro pokaždé když se o tom mluvilo. Bylo vidět smutek v očích všech Ukrajinců, které jsem potkal. Jako národ jsou patrioti, kteří budou bojovat až do konce za svoji nezávislost a svobodu. Jejich národní hrdost je silnější než jakákoliv armáda.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Šnek jako domácí mazlíček (4)
Ráno jsem se probudil s třískotem v hlavě. Pochopil jsem, že když můj spolubydlící, Ukrajinec, řekl „jde se na jedno” nečekal jsem, že to skončí u prázdné láhve Black Jacka ala Danielse. Ať tu jdete kdekoliv, je to tu jako v jiném světě, světě východních kopií západních věcí. Ať již Black Jack Daniels, ruský facebook vkontakte či dokonce žvýkačky orbit. I když bychom měli být jeden svět, mám pocit jakoby tu byla dělící čára mezi naším světem a světem východním.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Busta T. G. Masaryka (3)
Budík zazvonil, oznámil další den jako kohout. Otevřel jsem dveře a zamířil jsem do nejbližší pekárny. Ani po půl hodině jsem nic nenašel a tak jsem zakotvil v kavárně, kde se číšníka ptám zdali mluví anglicky. Vedle u stolu sedí dáma okolo pětatřiceti, která říká “I do, I do!”, “ano, já mluvím”. Pomůže mi objednat snídaní, dáme se do řeči. Jelikož její angličtina byla jako když mluvíte s rodilým mluvčím, byl jsem zvědav co je zač. Mimochodem vypadala jako Penelopé Cruz. Nakonec vyšlo najevo, že je místní učitelka angličtiny na střední škole.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Malý Amsterdam (2)
Slunce pomalu začíná stírat rozdíl mezi nocí a dnem, probojovává se skrz rolety a probouzí mě. Vedle v kuchyni pro mě Sergej chystá transkarpatskou specialitu na snídani a já se vrhám do nového dne.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Sergej (1)
V pozdních večerních hodinách jsem vyrazil do Val. Meziříčí, kde mě vzal můj bratr. Občas mám pocit, že cesta z Bystřice do Val. Meziříčí je jako česká dálnice D1. I přesto jsme to zvládli a byli jsme tam dokonce dříve než autobus. Jelikož jsem tam stál sám, zdálo se mi to divné, ale hned mi došlo, že bus jede až z Hradce. Autobus přijel, rozloučil jsem se bratrem a vydal jsem se směrem do neznáma, na východ, do země našich předků, Ukrajiny. V autobuse jsem byl obklopen asi 15-ti člennou cigánskou rodinou. Ze začátku jsem byl trochu nesvůj, ale byl jsem na ně slušný a oni na mě také. Cesta byla dlouhá, ale v dáli vysněný cíl, dobrodružství. V Košicích jsem přesedl na druhý autobus, který mě přímo zavezl až do Užhorodu, prvního města za hranicemi. V buse jsem se dal do řeči i Ukrajinko-Slovenskou, Dimkou. Probrali jsme snad úplně vše. Jak jsme vysedli, pomohla mi koupit ukrajinskou sim kartu, jízdenku a ještě jsme spolu strávili tři krásné hodiny času povídáním o všem možném a zakončili jsme to v parku. Teda takový malý ostrůvek stromů a trávy uprostřed městské džungle, kde jsme ve stínu východního slunce skoro usnuli. Při povídání, tvářemi k sobě. Nicméně čas posunout dále se neúprosně blížil. Museli jsme se vytrhnout z této romantické chvíle a odebrat se k autobusu, který míří do mé první zastávky, Mukacheva. Vyměnili jsme si polibek na tvář, objali se a rozloučili se. Já jsem neúprosně mizel v dáli v buse směrem do Mukacheva. Cesta byla zrádná, i přesto sovětský bus zvládl terén jízdy ze schodů na výbornou (se zapřením všech 4 končetin). V Mukachevě na mě čekal Sergej, kterého jsem potkal skrz couchsurfing a který mě vyzvedl. Nabídl mi nocleh na jednu noc a provedl mě po městě, plném pravoslavných kostelů z mnoha věžičkami.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Přípravy (0)
Po dlouhé době přemýšlení kam se vydat na cestu za poznáním, padla volba na Ukrajinu a Moldavsko. Ukrajina a Moldavsko. Země, které jsou turisticky zanedbané. Jako pokaždé vždy člověk musí udělat nějaké přípravy, koupit batoh, boty, průvodce a s dnešní pomocí internetu sehnat i nějaké kontakty v odlehlých zemích. Takhle člověk náhodou může narazit na přátele a třeba i tím změnit svůj život. Má cesta započala ve Valašském Meziříčí. Tím jsem i prošvihl každoroční Gulášfest ve Val. Meziříčí. Ale zpět k tomu, kde začnu, čili z Val. Meziříčí do Košic, odtud do Užhorodu. Tam si vezmu minibus do Mukacheva, kde se potkám se Sergejem. Ten mi nabídl nocleh a také mi ukáže město. Důvod proč jedu Mukacheva je ten, že vyjíždím o dva dny dříve, jelikož mi nevyšla spolujízda z webu, jizdomat.cz, a tak jsem skrz couchsurfing narazil na Sergeje. Jelikož je z Užhorodu, požádal jsem ho, zdali by mě mohl provést po městě. Nakonec z něj vypadlo, že bydlí v Mukachevě a na jeden den mě ubytuje u sebe doma a ukáže mi město. Rozhodl jsem se tedy na první dva dny jet tam. Do svého výletu jsem naplánoval Užhorod, Lviv, Kiev, Chernobyl, Oděsu a hlavní město Moldavska, Chișinău . Podle průvodce je Moldavsko nejchudší země Evropy. Muži se zde stále chovají s velkou úctou k ženám. Nuže uvidíme!
Břetislav Sobek
My truth about the revolution in Ukraine
I have seen lots news about the crisis in Ukraine, but I think it’s really difficult to see a real truth. When I see the crisis in Ukraine I see connections with events like the crisis of Yugoslavia [1], when the Czech Republic was handed over to Germany in 1938 (signing of the Munich Agreement) [2] and the Velvet revolution in 1989 [3]. In next paragraphs I will explain why I see these connections with these particular events.
Břetislav Sobek
Erasmus – První týden
První týden v cizí zemi? Něco jako když se malé dítě narodí a rozhlíží se s nadšením kolem sebe, s úžasem a dychtivostí poznávat své okolí, jako prázdná kniha, která čeká na to, aby byla popsána inkoustem, ten inkoust života, co nás tvoří, co nás dělá námi, těmi kterými jsme, originálními a výjmečnými osobnostmi.
Břetislav Sobek
Why we should travel
A way how to discover something what is magical Travelling, when I had heard it before I moved to Budapest for a half of the year. I didn’t care about that. It was only something like going to the country which has a sea. Laying on the beach, eating, drinking and so on...Nothing special. 14 days aren’t enough to discover the magic, the magic of foreign countries, foreigners, habits of other countries, to meet foreign people. This magic comes to us, when we have to live somewhere else, somewhere very far from our homes for a longer time. It’s like a fish which moves from one sea to the other one. Fish in the water. That’s the feeling which comes when you live in other country. You can see, you can discover everything again. You feel like a small baby who hasn’t seen anything yet, like a clear book where hasn’t been written anything yet. That’s the first magical thing about travelling. You can discover everything again.
Břetislav Sobek
Erasmus - počátek
Před půl rokem jsem ve svém životě udělal těžké rozhodnutí, rozhodl jsem se strávit jeden semestr v cizině, vše to začalo jako „půjdeme tam a uvidíme, zdali nás přijmou“, když jsme šli výběrové řízení na mojí univerzitě pro erasmus, aspoň v mé hlavně to tak bylo, nevím jak mého spolužáka Nikoly, který se vydal do Finska. Každý z kanceláře, kde výběrové řízení probíhalo vycházel s úsměvem, jak je to jednoduché, a bylo!, přijali nás, jelikož na naší fakultě skoro nikdo na erasmus nejezdí, což je z mého dnešního pohledu (skoro po erasmu), škoda. Jak jsem již zmínil na začátku bylo výběrové řízení, potom si vybrat zemi kam jet, díval jsem se na Turecko, Británii, Finsko a Maďarsko. Turecko, jelikož je to exotická země, plná překvapení. Británii, jelikož reprezentuje všechno co je anglického původu a jako jediná ze zemích v mém výběru je nativně mluvící anglicky. Finsko kvůli krásným blonďatým holkám a Maďarsko kvůli jídlu. Jelikož jsem člověk, který si rád pochutná, Maďarsko byla ta země pro mě a do ní jsem taky nakonec jel. Do Budapeště na Budapešťskou univerzitu ekonomie a technologií. První jsem chtěl jet do Finska, ale univerzita ve Finsku zrušila dohodu s mojí univerzitou, nicméně říkám si, osud tomu chtěl, aby to tak bylo. Maďarsko byla ta správná volba. Po výběru školy jsem musel překonat neskutečné byrokratické překážky, nejdříve jsem zjistil, že univerita v Maďarsku měla dealine za 3 dny. Během tří dnů jsem skoro umřel, ale zvládl jsem to, posbírat na UTB plno štemplů a podpisů, jsem moc vděčný lidem, kteří i v dnešní době dokážou přivřít oči a nedožadovat se absolutní přesnosti u všeho. Díky! Díky těmto pár lidem se mi podařilo odeslat všechno v čas, den před uzávěrkou. Nicméně tím tyto překážky neskončily, někdo na univerzitě v Maďarsku ztratil velice důležitý papír, díky kterému jsem dostal peníze od EU, náhodou si přes celé prázdniny daly 1,5 měsíce dovolené, 5 dní před odjezdem jsem pak musel tohle celé řešit, nicméně se nakonec povedlo a všechno bylo podle byrokratických pravidel „cajk“. Pro představu jak to je byrokracií ohledně erasmus, asi jako Hermes s Furutamy a jeho formuláře všech barev na všechno :).
| předchozí | 1 2 | další |
