To jsme se zase ukázali!

... si řekneme vždycky, když nějaký Čech, nehledě na to, jestli se jedná o řadového občana nebo známou osobnost, udělá naší zemi ostudu.

Jsme burani, neumíme se chovat, neumíme se oblékat, používání deodorantů nepatří k našim nejsilnějším stránkám, ukradneme, co kde můžeme (v obchodě nebo na summitu), na dovolenou do zahraničí si vozíme řízky v alobalu, Kocourkov by nemohl být jinde než v České republice. Nemáme být na co hrdí, snad jen jednou za čas, když se poštěstí, a naši sportovní reprezentanti vyhrají nějaké to mistrovství Evropy nebo hned celého světa.

Jsme zvyklí se dívat sami na sebe přes hodně černé brýle, zřejmě protože jsme příliš oslněni elegancí Francie, gastronomií Itálie, životní úrovní severských zemí, a skoro vším americkým. Rádi si dáváme za příklad ostatní země a nikdy nás nenapadne dát Česko za příklad jim.

Co si neuvědomujeme je, že i země, ke kterým vzhlížíme a jsou naším velkým vzorem, mají svoje vlastní burany, možná s trošku jinými nešvary, ale burany, nad jejichž počiny jejich spoluobčané s povzdechem nejinak říkají: To jsme se zase ukázali!“