Před dvěma lety celé Španělsko zahalil na několik dní závoj písku ze Sahary. Historické město Toledo (ve kterém vznikla spousta pověstí) a kalima, to je velmi fotogenická kombinace.
Autor fotografie: Kamila Branna
První pověst z Toleda: O zlatém náramku
María Antúnez byla rozmarná Toleďanka, která ráda nosila ty nejlepší šaty a šperky, aby se jimi mohla chlubit před obyvateli města. Don Pedro Alfonso de Orellana, který byl do Marie zamilovaný, ji jednou našel, jak usedavě pláče. María mu řekla, že byla v kostele a že víc než krása sochy Panny Marie ji uchvátil zlatý náramek, který měla na zápěstí. Dona Pedra začala úpěnlivě prosit, ať jde v noci do kostela a náramek jí přinese.
Don Pedro se v noci potichu vkradl do kostela a když se po krátkém zaváhání snažil náramek Panně Marii sundat, otočil se viděl, jak všechny sochy v kostele ožily a obstoupily ho spolu s kostlivci, kteří vyšli z ven krypty.
Ráno našli Toleďané Dona Pedra, který během jediné noci zešílel, jak leží na zemi před oltářem. Ruku, v níž držel zlatý náramek, měl zdviženou směrem soše Panny Marie a křičel: "Je její!"
Autor fotografie: Kamila Branna
Druhá pověst z Toleda: O paní bez lesku v očích
Králův rádce Don Sancho de Córdoba přišel na bál, který uspořádala vévodkyně de Saboya ve svém paláci. Během slavnostní večeře jeho pozornost upoutala krásná žena v bílých šatech. Když začala hrát hudba, Don Sancho k ní přistoupil a vyzval ji k tanci.
Přišla půlnoc a tajemná žena se rozhodla odejít. Byla bledá a její oči postrádaly lesk. Don Sancho se nabídl, že ji doprovodí, ale dáma od něj přijala jen plášť, aby se do něj zahalila, protože venku byla zima. Řekla mu, ať si pro něj následujícího rána přijde do jejího paláce.
A to Don Sancho taky udělal. Udivený starý majitel domu mu řekl, že tam žádná taková dáma nebydlí. Když byl Don Sancho na odchodu s nepořízenou, všiml si obrazu, který visel na stěně a prohlásil, že to je ta žena, které zapůjčil svůj plášť. Muž mu celý rozezlený odpověděl, že zemřela před několika desítkama let a ať si z něj přestane dělat blázny.
Zanedlouho se ale stařec objevil u něj doma s pláštěm v ruce. Donu Sanchovi řekl, že ho našel na hrobě ženy, kterou viděl na obraze.
Autor fotografie: Kamila Branna
Třetí pověst z Toleda: Toledská noc
Ve Španělsku máme jedno takové rčení: když někdo poví, že měl toledskou noc, znamená to, že celou noc probděl, protože nemohl přestat na něco myslet anebo ho něco trápilo. Existuje několik verzí o tom, jak toto rčení vzniklo, a jedna z nich je následující:
V Toledu krátce poté, co ho muslimové v osmém století dobyli, vládnul Amrus Ben Yusuf. Ten měl podezření, že křesťané, kteří konvertovali k islámu, připravovali ve městě revoltu. Proto ty nejvýznamnější z nich pozval na slavnost, ale byla to léčka. Když první z pozvaných vešli do paláce, hned za branou na ně čekali Yusufovi pochopové a příchozí usmrtili.
Ostatní konvertité byli varováni. Zbytek noci strávili zamčeni ve svých domovech a do rozednění nezamhouřili oka ze strachu, že si vládce pro ně přijde a taky je připraví o život.
Autor fotografie: Kamila Branna
************
Autor fotografií jsem jááá, Kamila Branna :)
