Kamila Branna
- Počet článků 181
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1115x
Seznam rubrik
- Fotomatiné
- Na španělských (ne)cestách
- Staré, zchátralé ... krásné
- Přírodní symfonie
- Ostatní
- Tak trochu pracovně
- Věci
- Koláže
- Automobiloví veteráni
Oblíbené blogy
Kamila Branna
Někde se občas zastaví čas
Například v Bocairentu. Většina obyvatel městečka v provincii Alicante žije na předměstí. Opuštěnými ulicemi centra se po schodech nahoru a dolů procházejí jen turisté, kteří se přijeli podívat na nepřikrášlenou minulost.
Kamila Branna
Černé oči
Nákladní vlakové nádraží v Ojos negros, kde se od začátku do osmdesátých let těžila železná ruda, je jedním z tolika dalších míst, jemuž chybí make-up restaurátorů a narychlo vymyšlené nebo přikrášlené historky, které by průvodci vyprávěli skupinkám turistů.
Kamila Branna
Čtyřicet let otevřených dveří (II)
Co říkáte na další procházku chodbami a halami staré cementárny? Ta už čtyřicet let úspěšně odolává zubu času ... a určitě za to vděčí nízkému počtu lidských návštěvníků.
Kamila Branna
Čtyřicet let otevřených dveří
Říká se, že aby se otevřely nové dveře, je potřeba nejdřív zavřít ty staré. Buď to není tak úplně pravda, anebo poslední zaměstnanci cementárny ze čtyřicátých let minulého století žádné nové dveře poté, co továrna splnila svůj účel, nehledali.
Kamila Branna
Hlášení o zpoždění vlaku (fotoblog)
Vážení cestující! Omlouváme se za zpoždění vlaku. Osobní vlak z Baezy do Utielu bude navždy opožděn. Upozorňujeme cestující, že doba zpoždění vlaku se nezmění.
Kamila Branna
Zapomenuté
... mezi rozpadajícími se zdmi ... vůně po vypraném prádle, spáleném obědě, letním večeru, praskání ohně v kamnech, štěkot psa odvedle, zvuk otáčejícího se klíče ve dveřích, vrzání dřevěné podlahy pod nohama, staré známé stíny na stěnách ...
Kamila Branna
Asfaltové muzeum
Místo: CV-4661 Otevírací hodiny: Po - Ne 0:00 - 24:00 Vstupné: Vstup zakázán
Kamila Branna
Vandalismus, nesahat!
Čmárat nás baví už od malička, ale hned jak nabereme trochu rozumu, nás začnou v čmárání usměrňovat. Naučíme se, že stěny obýváku k tomuto účelu neslouží (i když k tomu přímo vybízejí), anebo že se nesmyvatelnou fixou nekreslí po tvářích mladších sourozenců. Strčí před nás papír, který moc nestojí, a po dočmárání se dá krásně zmačkat a vyhodit do koše. A při té příležitosti nás ještě naučí rozlišovat mezi knihou, do které se nečmárá, a papírem, na který se může. (A máme utrum, dokud neobjevíme sprej a nevyrazíme do města).
