Jakpak se dnes u nás žije?

Češi žijí olympiádou. Máme první zlatou medaili. Sympatická živelná Samková s namalovaným knírkem se setkala se svým idolem Jágrem.  Na Moravě prý na potkání fackujeme toho, kdo je drzý. Tvrdí to snowbordistka Pančochová. Vyhrožuje fackami bulváru zastoupenému Novotným. Na zimních olympijských hrách je nezvyklé teplo. Teď tam prší. Z lyží padá voda. Na TV Nova sdělili pikantní informaci, že každý olympionik obdržel v průměru třicet pět kondomů. Netuším, jak s tou informací naložit.

Zato vím, co se zprávami o tom, že byli obviněni Rittig a Nečas. Dříve by se jedna babka radovala, že už je to tady. Dnes se neraduje. Ví, že jestliže se Rittig usmívá, nic se nezjistí a dotyčný ještě možná získá odškodnění. Jestliže Nečas kňourá, tuší ta babča, že takový člověk většinou nespadne do exkrementů, kam padají našinci, ale tu svou velkou hromádku zlaťáčků bude dále množit. Takže na nějaké skuhrání nějakého jako chudáka nic nedá. Taky ta babka tuší, že možná budou obviněni ti, co obvinili. Takže se pokouší takovéto zprávy buď nečíst, nebo aspoň je nevnímat jakkoliv emotivně.

Úroveň víceletých gymnázií prý klesá. Se školou dneška mám zkušenosti jen zprostředkovaně přes dcery a vnoučata. Ale důležitost učitelů ve výchově dětí si uvědomuji možná intenzivněji než u svých dětí. Vím, že je mezi nimi takový rozdíl, že solidní dvojkař u některého kantora náhle propadá, zatímco trojkař u toho, kdo dokáže motivovat, je najednou premiant. Možná by nadpis článku měl znít: „Úroveň profesorů klesá.“ Peruánci zahájili velkochov morčat. Jako delikatesu na stůl. Nejdříve jsem si řekla fuj, ale pak mi to zvířátko na ilustračním fotu připomnělo jiná zvířátka, která jsme jedli my. I já jsem podobné hlodavce strkala na pekáč, protože nám tvrdili, že maso nutrií je super zdravé. A taky bylo levné, a to se počítalo vždycky.  Dříve nebylo moc možností prohlédnout si aspoň obraz zvířátka, které se chystám sníst. O nějakém Googlu se mi ani nezdálo. A v krámě to vypadalo jako maso. Taky od té doby, co Zdeněk Pohlreich prohlásil, že nejdelikátnější a nejjemnější na kuřecím mase je krk, protože se to masíčko na tom krku pořád natahuje, kroutí, zároveň s tou slepičí zvědavou hlavou, nevidím už na pultech řeznictví svou oblíbenou lahůdku, ale jen a jen tu slepici, jak kroutí tou hlavou. Pes to netuší, ale konečně dostává své porce krků neohlodané.

Pocit neskutečného marasmu, který v tomto státě vládne. Okradení nejsou okradeni,  jako například Dopravní podnik Prahy, zatímco těch, co jsou dole a jsou okrádáni mnoho let, se nikdo na jejich pocity okrádaného neptá.  Pořád se ještě bojíme vrchnosti, a máme zakořeněnou úctu. Ano, i Bůh si přeje, aby to tak bylo. Někdo byl určen, zvolen, aby nám, kmánům, vládl. Ale dej Bože, ať už přijde někdo osvícený. Ať to není velký zloděj. Ať je třeba jenom zlodějíček. Co krade pera. Dej, Bože, ať už přijde ovečka.