Před nedávnem jsem v Britských listech zaznamenal krátkou informaci o tom, že Anglie řeší „Černou listinu“ dělníků, kteří si stěžovali na porušování bezpečnosti práce ve stavebnictví. Bylo jich cca 4000 a zhruba 12 roků nemohli sehnat práci. V našem zpravodajství jsem zaznamenal výrok pana Jakla, prezidentova muže, k požadavku pana Zaorálka o objasnění amnestie prezidenta: „.. že se budeme divit, až se dotyčný objeví na místě pana Rátha…“.
Cikáni měli před pár lety u jména znak, který je identifikoval. Personálním agenturám postačuje jenom odfiltrovat uchazeče podle pohlaví, počtu dětí, ročníku narození a „personální práce je na světě“. Pravda, ještě můžeme počítat s „objektivním hodnocení“ nadřízeného vedoucího, který nezná ani naši náplň práce. Co bude dál, jak to uchopit. Za dvacet roků v rozporu se zákonem uniklo tolik osobních dat a tolik informací, že není myslitelné tuto okolnost napravit. Takže databáze by tu byla. Nezaujatost soudců a státních úředníků ovládaných mzdovými prostředky a benefity je velice efektivní. Aplikace zákona je otázkou výše konta. Miluji Kmotra od Maria Puza. Miluji Masaryka a jeho jasné a přímé věty. Dokážu si vytvořit úsudek a ten mne již delší dobu děsí. Děsí mne představa, že všichni zločinci amnestovaní prezidentem se vrátí na svá místa bez uzardění. Děsí mne, že pokud vláda přijme jakékoliv rozhodnutí a zatíží mandatorní výdaje státu, není možné se jich zbavit, protože použila legislativu a pan Berka nepřipustí jejich omezení. Děsí mne, že prezidentova kancelář může vyhrožovat veřejně místopředsedovi Poslanecké sněmovny a naznačovat, že snad může skončit jako Ráth, snad, když si to budou přát. Mladí lidé nerozumí starým a staří se bojí mladých. Mnoho umělců tvrdí, že tak dobře jako dnes se lidé v této zemi neměli. Já nevím. Mne rodiče učili umění postarat se o svou existenci, jenom bych měl být připravený na smrt, říkali. Prý v tento okamžik člověk hodnotí celý život a odchází vyrovnaný nebo vyděšený. Nevím, je-li „něco“, ale cítím jednu věc. Pokud nemají někteří lidé strach z pozemské spravedlnosti, měli by mít strach ze smrti. Z okamžiků, kdy jim soudcem nebude nikdo jiný, než oni sami.
