Kde se stala chyba?

Tak to odnesou policajti. Dobře jim tak. „Mají pomáhat a chránit a kašlou na to“, říká inspekce. Zavraždit známou osobnost, která nezvládla vychovat syna. Vždyť jsou zkorumpovaní. To je síla. Rychle někoho oflastrovat a pak se věnovat Bohulibější činnosti. Třeba jít na golf nebo na párty.

Byla jedna rodina. Měla stejné podmínky jako ostatní rodiny v pohádce, ale k roli rodičů a výchově přistoupila v souladu s moderními pravidly. O děti se starala sporadicky, jejich výchovu přenechala jiným a také státu a protože se měnila politická situace rychleji než jsme čekali, všechno se zvrtlo. Takových případů po dvacetiletém pokusu nastolit demokracii dneska je habaděj.

Nikdy bych si nedovolil zlehčovat vraždu, nikdy bych si nedovolil zlehčovat smrt. Nemám ale rád „hony na čarodějnice“. Proto mi vadí, jak rychle dokáží najít viníka vzdělaní a moudří  inspektoři. Jak se dokáží rychle orientovat v problému, který se řeší v běhu každodenního života. Takže viník je policie !

Nu dobrá. Když se narodí dítě je zpravidla chtěné, opečovávané láskou a rodina se stará o jeho obživu, ošacení, vzdělání a sociální cítění. V určitém okamžiku se do formování jedince zapojuje stát se svým školstvím, se svými příklady, společenskými  strukturami a vazbami atd. Rodina je ale pořád odpovědná za dohled nad dozrávajícím jedincem.

Když se vyskytne problém, pak se řeší nejprve v rodině, poté v místních institucích a nakonec ve státních zařízeních. Ve fungující společnosti  jsou vytvořeny dostatečné mechanismy, které zachytí a vyřeší onen problém.  Pak jsme všichni spokojeni a všichni pracují a žijí podle svých představ až do doby, kdy dojde k selhání systému a celým tím sítem propadne deviant, vrah, a co já vím kdo ještě.

Takže po změně režimu se u nás stalo to, že přestali fungovat veškeré mechanismy. Do popředí se dostali zloději, násilníci a vrazi. Tu a tam dojde k násilí páchaném na známé osobnosti a všichni se zjevíme; "co se to děje, jsme ohroženi".  Dokázali jsme rozbít princip rodiny, nenastolili jsme alespoň minimální pravidla sociálních vazeb a morálky, školství jsme tak otevřeli, že se učitelé za chvíli začnou bát přednášet, fenomén mladých pracovních kolektivů převálcoval obezřetnost a rozvahu.

Takže se podívejme v této pohádce  na strátní aparát a potažmo na represivní složky. Normotvůrci  jsou bez morálky, justice je i podle ní samotné zkorumpovaná a policie po exhibici pana Langra hledá sama sebe s heslem „Pomáhat a chránit“. Nakoukneme-li do sociální sféry, pak nebýt těch „naivních“ občanů, kteří mají z domova zažité sociální cítění, byly bychom na tom ještě hůř. Ti co peníze vydělávají nestačí sponzorovat zdravotnictví, sport, kulturu. Naopak ti co s penězi  nakládají je po rozkradení a „příkladném“ odsouzení už nikdy nevrátí  do státní kasy. Takže pořád málo.

Pohled do pokřiveného zrcadla nám nemůže ukázat, že ten kdo nepracuje nemůže chtít tolik jako ten co pracuje. Ten co zanevřel na republiku nemůže čerpat všechny její benefity. Ten co neplní svoji sociální roli nemůže čekat ochranu před následky svého asociálního chování. Ten co opustil republiku nemůže poptávat po pěti letech "dovolené v Kanadě" přijetí s otevřenou náručí.

Když je uplatněna autorita věku a zkušeností , pak v mnoha případech přímo rodič zaútočí i před zraky svého potomka na dotyčnou osobu. Matka nemá mnohdy sílu zvládat své dítko po větě „sáhni na mě a zabiju Tě“. A stát? ten musí přeci vydělávat. Poplatky za dítě přijaté do vzdělávacího procesu jsou tak zajímavé, že i když „student“ dochází do třídy pod vlivem drogy ( a ty případy znám..), je povinnost zvládnout nabitého pubescenta na učitelce bez znalostí základů sebeobrany.

Pak příjde čas na policii. Díky zářným příkladům pohádkových politiků, kteří mají policisty za dementy a póvl, dělají na nich pokusy hodné akademie věd a pocitům „svobodného“ občana, který může skoro vše (prý jsme rájem pro německé, anglické a americké lihoturisty a sexturisty, kteří se zde cítí velice svobodně), protože tak je to správné, se nejsme schopni ubránit násilí. Prestiž policie po dvaceti letech naši politici dostali na samotné dno. Mají permanentní podstav a dokázali zasít mezi policisty obavy před důsledky z nálezů poctivých inspektorů. Zkušené vykousali. Málokdo chce tuto práci dělat a bez krytých zad jsou mladíci denně sami v prů...u

Dobrý řemeslník dozrává léta. Dobrý policista, právník, lékař atd. zrovna tak. Násilí v rodinách je denně tolik, že to je mnohdy až folklór. Takže doufám, že za odstrašující příklad poslouží mladíci, kteří u policie ještě neodkroutili ani tu dobu co jim hořel vajgl na nádraží. A stát má čárku. Rodina, sousedé, lékaři, škola, místní politici, ti všichni jsou z kola ven. Nechci se dotýkat památky obětí, bohužel  je to kauza dneška a jestli máte jiný názor, pak já mám tento........ a nejsem policista. Jen bych chtěl, abych se díky státu nemusel ozbrojovat a starat se o své bezpečí sám.