Zima 2020/2021 je pro nás již třetí zimou v pořadí, kterou prožíváme jakožto domaři, nikoliv bytaři (byťáci zní hrozně pražsky, to nemohu, sorry). No a přestože by nás roky zkušeností měly vycvičit...
zima nás překvapila možná ještě intenzivněji než silničáře. I když po včerejším a dnešním výletíku autem jde asi o přehnané tvrzení. Každopádně, k tématu.
Náš dům je skvělý. Máme branku (kdo ne, že?) a garáž, které se vrata otevírají na elektriku, nahoru (důležité pro představivost pro pozdější zápletku). Pak ještě bránu, kterou ale můžeme otevřít jen zevnitř, takže pro vstup zvenku zcela nevyhovující.
Takže domů jsme se prozatím dostali vždycky. A je to tak správně. Dostat se do domu. Teda pokud máte klíče a jde o váš dům. Zatím. Až!!!
Jednoho krásného večera nám nebylo přáno. Baterky v klíčích od garáže vybité a branka zamrzlá. Já, muž a dvě nešťastné, zmrzlé, před pár minutami vyklopené děti na sáňkách a bobech. A branka, která nepovolí. Co vám budu povídat, mám muže hrdinu, titána, mistrně přelezl plot a zachránil nás zevnitř (zevnitř branka otevřít šla). Nicméně bylo třeba dalším takovým eskapádám předcházet.
Dokud mrzne, tak se zvýšenou zemí nebo rovnou permafrostem před garážovými vraty nenaděláme asi nic, takže auto parkujeme před garáží a trapně ho ometáme a odškrábáváme. Před vlastní garáží! A na tu branku? Na tu muž pořídil horkovzdušnou pistoli a takový ten sprej. Se vším mě naučil zacházet (jsem taky domař jak poleno) a kromě toho, že stejně by jeden z nás měl vždycky být doma, když druhý nemovitost opustí, abychom se mohli navzájem zachránit, nám nyní vstupy na pozemek jakž takž fungují.
Na příští rok se musíme připravit poctivěji. Aby se člověk necítil jako zloděj ve vlastním baráku. Nebo jako vězeň ve vlastním domě. Jako když muž musel převzít balík přes plot, protože branka, garáž i brána zklamaly. A já pak stresovala, jak se dostanu pro dceru do školky. A o tom je život. O nekonečném koloběhu, o ups and downs, i když nás už čekají jen ups. Jak jinak.
