Nerada to přiznávám, ale mí sourozenci jsou slabí. Slabí, slabí, slabí. Oba dva většinu nocí usnou a prospí ve vlastních postelích ve vlastním pokoji. Ne, ne, ne! Ještě, že jsem se narodila a mohu tedy uvést věci do pořádku.
Jsem kontaktní dítě. Byla jsem, jsem a budu. Proto nechápu, proč dneska matka tajně ječela v koupelně a mlátila do gauče, když jsem po pětiminutovém drncání v kočáře po zahradě jen zvyšovala intenzitu řevu. Nakonec stejně valila pro nosítko. Víte, rodiče mají pocit, že vychovávají děti. Já si myslím, že je to naopak. A tím se i řídím.
Můj vliv v rodině je zřejmě dost silný, protože aspoň brácha se konečně snaží zametat s našima, což se mu i pár měsíců dařilo, než se naši probudili z té své letargie a začali ho vychovávat. Ale...on je kluk a jde na to strašně netakticky, chybí mu ta ženská rafinovanost. Takže kdo se chce něco naučit, za mnou!
Usínám zásadně v nosítku nebo při kojení vleže. Ano, občas vytuhnu v autosedačce, ale to se na mě nezlobte, to je pro mimina past. Každopádně matku si držím u těla. Jakou jinou zbraň taky mám, když se pořád věnuje dalším sto padesáti potomkům, které si pořídila. A čím jsem starší, tím méně odmítám transport do mé postýlky. Vlastně už se to mámě nedaří prakticky nikdy. Yes! Takže? Ano, spím s nimi v posteli. Celou noc. Moc se to ploditelům asi nelíbí, protože já rozhodně nejsem nějaký chudáček, co se bude mačkat na dvaceti centimetrech. Zaberu jim půlku postele. Pravda, ráno rodiče chodí pochybně shrbení a kruhy pod očima tmavnou, ale kdyby vás zajímalo, jak spím já, tak andělsky.
Čekala jsem, že otec to vyřeší po chlapsku a odstěhuje se z ložnice. A že matka koupí tu kýčovitou zábranu na postel a máme vyřešíno. No tak ne. Naši místo aby šli klasickou cestou postupného rozpadu manželství a dávání přednosti dětem se raději vzdají postele, na kterou se zmohli až před dvěma lety a za které se máti tak radovala. Takže dneska táta postel rozložil, vystaví ji hezky na marketplace, aby mohl lidem do zpráv odpovídat na všechny dotazy ohledně informací, které již napsal do inzerátu. No a na zem rozložili tři matrace, jakože jednu tátovi, jednu mámě a jednu mně. Noo. Uvidíme. Každopádně k mému půlročnímu jubileu dobrý skóre. Připravila jsem je o postel. Jen neusnout na vavřínech a přemýšlet, jak ještě jim život "zpříjemnit".
A abych to s tou sebechválou nepodcenila, tak ještě zmíním, že od doby, kdy jsem začala intenzivně pracovat na zkáze jakéhokoliv času rodičů pro sebe navzájem, sourozenci mě konečně podpořili. Bratr vyžaduje matku u usínání a ségra usíná tri roky a máma se na ni musí chodit pořád dokola dívat. Skvělý, skvělý. Čtvrtej Bordovskej nebude, je to v suchu.
PS: kdo bude řešit ty matrace na zemi, plísně, prach a futony, tak...neřešte. Jinak vás taky připravím o postel. Vaše výsost.
