Rekonstrukce den 2

V noci se dítě nastěhovalo k nám do postele. Výjimečně mi to nevadilo, protože ač si lehla napříč, konečně jednou měla hlavu u mě a nohama kopala do obličeje a zad mého muže. 

Ne, že bych byla tak škodolibá, ale koneckonců je to on, který tvrdí, jak je krásné spát s naší holčičkou společně.

Muž byl tedy ráno čilý jako rybička a hned se pustil společně s řemeslníkem do práce a my s Emmou netrpělivě vyhlížely kamarádku, která mi měla přijet udělat melír. Je tedy zřejmé, že tento den jsem se skutečně nadřela. Dítěti jsme zapla vlogy na youtube, ve kterých se vyskytují děti, a sama se nechala příjemně uspávat vůní peroxidu za melodického doprovodu vrtaček.

Když kadeřnice odešla, byla jsem opět úplně mrtvá. Z ničeho. Dítě odmítalo vypnout televizi, takže jsem své rodičovské selhání zamaskovala oblíbenou větou, že si děláme pohodu a skoro hodinu se válela po gauči. Čas ovšem nekompromisně pokročil, takže opět nastalo krmení dítěte i chlapů. A pak samozřejmě „spinkání“. „Spinkání“ proto, že nejen, že nespalo dítě (nečekaně), ale dítě mě nenechalo ani na 5 minut v kuse zadřímnout. Což vedlo k Emminému pláči a mému křiku (já vím, ohromně výchovné), až mě napadl spásný nápad uspat ji v kočáru. Do 10 minut byla tuhá a já mohla…vlastně nevím, co jsem mohla, protože se mi vybily mobily s chůvičkou, Emma spala z druhé strany baráku, takže žádné schrupnutí fakt nehrozilo a že by se mi nějak výrazně chtělo uklízet, vařit či řešit prádlo, to skutečně ne.

Takže co jsem šla dělat? Ano, opět sundávat milovanou tapetu, pod kterou bylo ještě více lepidla než pod tou včerejší. Aby den nebyl natolik nudný, vzal řemeslník při couvání dodávkou kousek sousedova blatníku, takže dobré sousedské vztahy udržujeme kromě hluku i na dalších frontách.

Pro ty, které by zajímala fakta. Byl problém s elektrikou, ten se vyřešil. Muž se nejspíš naučil vrtat sádrokartony. Náš známý řemeslník je ten nejtalentovanější a nejúžasnější člověk na světě, protože dokázal zasadit pouzdro od posuvných dveří do zdi, přestože chybí jedna vrstva podlahy. Vše jde tedy mimořádně dobře. Nezáviďte.

Večer byl plný výzev. Muž musel vynosit další kupu bordelu, doloupat tu pitomou tapetu, umýt podlahu a natřít ji…něčím adhezním, nevím čím, bylo to na paragonu.

Já se snažila si ostříhat nehty na nohách a došlo mi, že to je před porodem asi naposledy. Chytá mě nostalgie a jím kinder chocolate, přestože mě z toho nejspíš bude pálit žáha a měla bych se snažit, aby mé mega dítě nepřibralo již ani gram. Tak zase zítra.