Když jsme spolu začínali, shodli jsme se s mužem (velice výjimečným mužem), že si uděláme tři děti. A jak jsme řekli, tak jsme udělali. A co na to okolí?
Za prvé. Je to třetí dítě. Všichni kolem nás si zvykli, že stále jen plodíme děti, takže vůbec nějaké oznámení pozbývá tu auru výjimečnosti. Takticky jsme kromě rodiny neoznamovali a vyčkávali, kdo a kdy si všimne. A to byl sám o sobě úkol pro ostřílené - rozpoznat, jestli se jedná o těhotenství nebo ještě pozůstatky po dítěti č. 2.
Ale lidé se nakonec osmělili, těhotenství poznali, a proto já mohu podat stručný přehled reakcí na třetí těhotenství.
- Jéé, gratulujeme!
Nevím, jestli upřímně, nebo neupřímně, možná nás pak doma někdo pomlouvá, ale pořád ještě většina lidí má dostatek úcty, aby vám k tak krásné události pogratulovali. Nakonec - dnes není otěhotnění tak úplně samozřejmostí, navíc širší veřejnost se raduje, pokud otěhotní někdo, kdo své dítě zvládne uživit a vychovat. - Vytřeštěné oči - polknutí - otázka na tělo
"Aaa to bylo plánovaně?" ozve se taktní zašeptání. Protože pokud ne, ok, jste hrdina, pokud jo, jste asi cvok. Většinou ovšem tyto zděšené typy po zjištění, že jste opravdu tři děti do čtyř let po sobě chtěli, začnou chrlit obdiv, čemuž se fakt nebráním. Budeme nejspíš slova povzbuzení potřebovat. Vzpomínám na vás. - Čistý údiv
Pochází většinou od lidí, kteří s vámi nemají nic společného, ale musím uznat, že když někam jdu s dcerou, synem a medicimbálem na břiše, lidé srší užaslými, neverbálními reakcemi. Je to přirozené a neškodné. - Tichý (někdy i hlasitý) nesouhlas
Ano, je to tak. I když je to vaše věc, tak existují lidé, kteří mají pocit, že mít tři děti je moc. Dvě stačí. Cokoliv nad to je rozmařilost a nemoudrost.
A teď perličky.
- Jak to uživíte?
- A co že jste tak spěchali?
- No jo, to už nebude muž moc mít žádné koníčky.
- No nic, muž je prostě rodinný typ.
- Máte kočár? (Máme všechno, asi tisíckrát!)
- Dneska je špatná doba. (Jojo, mor, války, potravinové lístky a tak.)
Tak jaké byly reakce na vás?
