No ne, (první) botičky!

Botičky jsou věda. Ví to každá matka. A pojímám podezření, že už i každý otec a brzy to bude vědět celá planeta napříč generacemi. Protože vybrat dětské boty - to je sázka do loterie! Zničíte děcku nadosmrti nohy a záda?

Nebo vyjdete z duelu boty vs. rodiče jako vítězové, kteří ortopedicky, fyzioterapeuticky a barefooticky nic nezanedbali?

Pokud máte první dítě, internet, erudované kamarádky a prachy, automaticky spadnete do skupiny "Pro mé dítě jen to nejlepší". Včetně bot. Takže jdete do specializovaného obchodu na dětské boty, řádně vyzbrojena znalostmi z internetu o barefoot, ale i nebarefoot, koneckonců jste otevřená tomu nejlepšímu. Každopádně za žádnou cenu nedopustíte, aby se vaše dítě byť podívalo na křusku, která nemá dostatečně ohebnou špičku, pevný opatek a odpovídající nadměrek. A hlavně prostor pro prsty. Tak! A jdete bojovat za zdraví a budoucnost svého dítěte.

Stejně jsem to měla i já. Do dceřiných kvalitních, všechny požadavky moderní medicíny splňujících a nezanedbatelně drahých bot jsem proinvestovala značnou část manželových peněz, jak šlechetné, abych po dvou letech zjistila, že ji musím objednat na ortopedii, protože jí padají kotníky, každopádně kromě chození bosky venku a vevnitř na ortopedických koberečích (máme, kurnik, nejsem matka amatér) bude zřejmě potřebovat nějakou korekci. Korekci - jako vložku? Nejspíš. Super, hlavně, že celou dobu kupuju ty supr, trupr, nej boty.

No a toto zjištění hnulo s manželem. Ne že by ho jeho rozhořčení nad údajně mediální masáží ohledně dětského obouvání zahnalo nakoupit boty nově chodícímu synovi k Vietnamcům, ale rozhodně pojal podezření k obchůdku, kde jsem doteď nakupovala. A kde mimochodem podražili. Proto jsem neváhala, skočila po příležitosti a vzala manžela na výběr prvních synkových bot s sebou.

Po milém rozhovoru mého muže s prodavačkou, kdy se z ní snažil vymámit, že u boty z Decathlonu a od nich, není kromě materiálu žádný rozdíl, a zděšeném posouzení cen jsme přesto statečně obstáli v rodičovské zkoušce a "kvalitní" boty synovi koupili. Po shlédnutí designu a ceny superfitských sandálek jsem však dostala instrukce letní obuv nakoupit jinde. No v čem bude chodit naše třetí dítě nevím. Uvidíme, jak hluboko klesneme. Každopádně vím, že ač jsem nikdy, nikdy neplánovala, aby děti dědily boty, mám jich pod postelí už pěknou sbírku. A teď kde je pravda? Možná ve víně. Ale to si nedám, přece svému nenarozenému dítěti nezkomplikuju život ještě alkoholovou závilostí, když si nejspíš bude muset na nás vydobýt všechny ty Frodda, Fary, Primigi, Lurchy, Superfity, Richtery a D.D. Stepy.