Maminko, jak se rodí to miminko?

A je to tady? Otázky na tělo, doslova na tělo. Moje tříletá se začala pozoruhodně do hloubky zajímat o porody, možná jí příště raději pustím Malé lásky nebo jak krteček odrodil zaječici a nebudu se pouštět na tenký led. 

Dcera: Maminko, jak se rodí miminko?
Matka: No jak, no. Pipinkou. 
Dcera: Jak jako pipinkou? 
Matka: No až je miminko připravené, vyleze pipinkou.
Dcera: A jak jako? (nervózně)
Matka: Maminka si sedne v porodnici na takové křeslo a ...
Dcera: Na jaké křeslo?
Matka: No na křeslo, speciální. Dá nohy od sebe, zatlačí, miminku vyleze hlavička a pan doktor pomůže vytáhnout celé miminko. 
Dcera: Jak jako?

Jak jak jako? Nechápu, co jsem nevysvětlila dost jasně, tady maturuju z porodologie nebo co? 

Dcera: A jak teda tou pipinkou?
Matka: Pipinka se roztáhne, tak aby mohlo miminko vylézt.
Haha, jasně, nebo taky ne a celou tě rozestřihnou, ale to si necháme na povídání tak o 20 let později.
Dcera: A jak se ta pipinka zavře? 
Těžko děvče, těžko....
Matka: Pomaličku se zavře, musí se zahojit, a proto musí maminka po narození miminka moc odpočívat.
Dcera: Hm...no a....

Raději ji předběhu. 
Matka: A když to pipinkou nejde, musí pan doktor mamince rozřezat bříško a miminko vyndat. 
Tímto považuji dceru za vyděšenou a debatu za pozdrženou. Ne tak dcera. 
Dcera: A čím ji jako rozřízne?
Matka: No...nožem, skalpel se mu říká.
Dcera: A to bolí?
Matka: Nebolí, maminka dostane injekci, jako v té knížce, víš. 
Dcera: No a to kde ji rozříznou?
Matka: No tady na břichu. 
Proč jsem sem toho císaře tahala? Stejně jsem rodila přirozeně a teď ještě budu dítě v noci uklidňovat, až se jí bude zdát o rozřezávání břich. 

Debatu raději šalamounsky ukončím.
Matka: Víš co? Já se podívám, jestli o tom v knihovně nemají nějakou knížku a zítra bychom si ji mohly vyzvednout, co ty na to?
Dcera: Joo. 

Až na jeden maličký háček. Zjistila jsem, že u knihoven nefungují ani výdejní okna. Takže beztak nakonec dojde na toho krtečka.