Vychovat dítě v dnešní době je věda. Ať se snažíte sebevíc, způsobíte mu trauma. Je jen otázka, jakého typu a v jakém rozsahu.
Buď ho zničíte dostatkem pozornosti, nebo nedostatkem pozornosti, tvrdými hranicemi, nebo mírnými hranicemi, přísnými pravidly, nebo žádnými pravidly. A i když si snad myslíte, že jste zvolili zlatou střední cestu a vše jste udělali na jedničku, počkejte, až mu bude 20, 30 a dozvíte se, co jste nezvládli.
My se rozhodli jít cestou sobectví. Ano, udělali jsme si děti, ano, moc je milujeme, ano, jsou skvělé, ale ano, nechceme jim otročit navěky, vlastně jim nechceme otročit nikdy. Nejlepší obrana je útok. Jak naše děti vychováváme? (Mírné povahy by možná něco podobného nazvaly týráním.)
- Dítě zdravíCo když nezdraví? Dřepuje. Regulérně 5 dřepů. Funguje to. Nyní mé děti zdraví prakticky celou Ostravu hlasitostí, o které jsem vůbec netušila, že jsou jí schopny.
- Dítě pracuje
Na ledničce nám visí týdenní rozbrh domácích prací pro děti, každý den jedna. Úklid pokojíku, skládání prádla, vysávání, umytí záchoda nebo umyvadla, chystání svačiny a vyložení myčky. Neděle volno. Takový opožděný Šabat.
Proč týráme tříleté a pětileté dítě? Aby se to miláčci co nejdříve naučili a mohli jsme konečně žít v prvobytně pospolné společnosti, každý chvilku tahá pilku, ty umíš to a on zas tohle a dohromady toho uděláme moc a já neskončím v blázinci. - Dítě má odpolední klid
Zvyk, který necháme zavedený pravděpodobně až do jejich odletu z rodného hnízda. Ne že by museli v devatenácti zalehnout po obědě do peřin s Peppou a poslouchat na kazeťáku Pejska a kočičku, ale upřímně...neustálé dětské štěbetání, které posloucháte několik let vkuse, může mít velmi destruktivní vliv na vaši psychiku. Je třeba si odpočinout. Takže vždy, když miláčci nejsou ve školce nebo když je víkend, na hodinku musí do pokojíku, kde odpočívají. Bez diskuze. Maminka a tatínek mají volno, klid a čas se nadechnout. - Dítě dělá samo vše, čeho je schopno
V prvních letech je to lákavé. Tobě to nejde? Pojď, já ti obuju botičku, já ti nasypu cereálie, já ti zašroubuju pastu, já ti nachystám batůžek. Ale pak? Co zase chceš? Ty si to jako neumíš udělat sám? Podívej se na Adolfa, jak mu to jde... atd. A proto je třeba učit kouskům mladého psa, nikoliv starého. Budete pomalejší? Ano! Budete mít doma bordel? Ano! Vyplatí se to? Ano! Teda pokud máte tři děti jako my. Protože kdybych kromě všeho, čeho ještě samy schopny nejsou, ještě asistovala s věcmi, které zvládnou, nedělám nic jiného než obletuji děti. - Dítě si nosí své věci samo
Už jsem se párkrát setkala s taktně vyjádřeným názorem, že své děti přetěžuji, když chci, aby si ze školky a do školky nesly své věci samy v batohu. No nevím, jestli jim rupnou záda z pláštěnky a pitíčka, každopádně je taky nezajímalo, když jsem je musela nosit celé těhotenství a pak dělat příležitostně indiánskou babičku dalších pár let. Navíc opravdu nejsem taková milovnice outdooru, abych na hřiště, do školky nebo navštěvu tahala krosnu s věcmi pro všechny. Plus - v první třídě dostanou na záda asi tak 30 Kg, takže musíme pomalu trénovat se zátěží. - Dítě má rádo členy rodiny
Děti u nás můžou svobodně vyjádřit názor. Něco jim vadí? Něco jim nechutná? Něco nechtějí dělat? Něco je naštvalo? Ok, není problém. Ale "nemám tě rád" proneseno směrem k rodičům nebo sourozencům netolerujeme. To jsou prostě silná slova, která se neházejí do éteru jen proto, že si někdo půjčil vaši vidličku. Vysvětlovali jsme to jak ohraná deska. Nepomohlo. Takže co zabralo? Ano, správně dřepy. Je to teror? Možná, ale funguje.
Takže toť pár střípků z naší tyranské výchovy.
