váš blog jsem si přečtla až dnes a musím vás za něj pochválit. Organizace domácnosti při třech dětech je už třeba a vy to máte nastaveno dobře. A ty dřepy mě zaujaly. Se mnou v domácnosti žije i 4letý vnuk a ten se zapojuje do všech domácích prací, protože ho to baví. Když něco začnu dělat, vždy přijde, jestli chci pomoct. Nikdy neodmítnu, i když vím, že nám to bude trvat déle. Ale přiznám se, že některé činnosti v domácnosti dělám honem rychle, když není doma (např.mytí oken), protože při představě, že se mi do toho montuje, mě úsměv přejde. Naopak, když je potřeba doma vyluxovat a vytřít, tak to počkám až je doma, protože tohle miluje a připadá si jako dospělý. Hezký den.

Skvělé! Blahopřeji k Vaší cílevědomé a zodpovědné výchově! Jen tak dál a všichni.

Perfektně vyjádřeno, všechny ty povinnosti jsou běžné součásti života, jejich plnění dítě nebolí ani netraumatizuje, bohužel doba je dnes taková, že jakákoliv povinnost vyžadovaná po dítěti, která mu zrovna moc "nevoní" (což je z pohledu dítěte téměř vše), se bere jako týrání. Jsem ráda, že už mám děti velké, asi bych to nedala bez ztráty kytičky...

Má traumata z dětství jsou asi všechna spojena s nějakou nespravedlností.

Já žádná traumata z dětství nepociťuji, přestože by se pár nespravedlností určitě našlo. Ale nač se trápit na něčím, co se stalo před 50 lety? A navíc si toho pamatuji z dětství čím dál míň, jsou to jen takové střípky, a ty jsou většinou hezké