Jak to všechno začalo

Přirozeně jsem nebyla matkou vždycky. Psal se leden, rok 2017. Jak už to tak lidé v euforii z nového roku dělají, vymýšleli jsme i my, jak náš život vylepšit. A nenapadlo nás nic lepšího, než si pořídit dítě.

Já pro dítě měla romanticko-zbabělecké důvody. Romantiku jsem spatřovala v tom, že kromě mateřství nevidím na příštích deset let života v ničem větší smysl a po dětech a velké rodině jsem prahla vždycky. Nyní už nemusím zastírat, že zbaběleckým důvodem, který celé to rozhodnutí trochu (hodně) popohnal, byla má nepříliš slibně se rozvíjející kariéra učitelky. Zjistila jsem, že to minimálně zatím není nic pro mě a je na čase se na pár let zašít. Důvod mého muže byl zato ryze pragmatický – čím dřív si děcka uděláme, tím dřív vyrostou a tím dřív budeme mít zase klid.

No co už. Jiní si vybírají užívat si od 20-30, my hodláme ty wellnesy, dovolené na Kanárech a lyžování v Alpách přesunout na dekádu 30-40. Ruku na srdce, stejně jsme na nějaké velké vyskakování neměli. Bez vlastního bydlení, bez extra rezerv a bez jediného problému s početím se z nás v krásných, zralých 23 letech stali rodiče.