Mlha přede mnou, mlha za mnou... v Dačicích

Dačice.                                                                                                Co bys kamenem dohodil a zbytek doběhl. Já bych to tedy běžet nechtěla, ale...                                                                             Dačice, zámek, park, kostka cukru...                                                     Dačice a já. Dačice, já a pesan. Jak jinak.

Dačice.

Čtvrtek. 8.30 ráno (7.11.2019)

Když jsem vyjížděla z Telče, mlha ustupovala a slunce se dralo na svět. Cestou jsem se dívala na husté prameny mlhy rozřezaných v okolních lesích. Táhly se až na zem a zanechávaly kolem sebe zlaté lokny Vševěda, který se kochal naším překrásným světem.

Pesan už kňoural, nemohl se dočkat. V zámeckém parku jsme spolu už dlouho nebyli. Ještě zastávka u oblíbené lavičky... 

A pak už zámecký park. Zámek jsem nefotila, byla jsem tam kvůli parku, stromům a tomu mlžnému tichu. 

Komentář k fotce nahoře musím změnit. Tenhle krasavec už vás nepřivítá, včera (středa 13.11.2019) byl pokácen stejně jako spoustu jiných stromů. :(

Bylo to zvláštní jít kolem a nevidět ho tam. Smutné. 

I tenhle je pryč.  

V parku je několik můstků, které vás převedou na druhou stranu...

Tímto protéká do parku vody z rybníka za zdí.  Ale přijďte se podívat sami.  

A "tuten" je krásný z druhé strany... 

 ***

A nakonec trio. Odpadkový koš... :))

Takový odpaďák je docela hezká věc, když se k němu přidá mlžný pavouk. 

***

Všechny vás zdravím... vás, kteří zůstali až do konce... vás, které potkávám v diskuzích.

Mějte se krásně.

***

Píseň pro vás.... pro tebe Zlato, že jsem pro Tebe bohatstvím... :* 

"Somebody..." (já mám)