Úžasný život

Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...

Tahle holka byla neukojitelná. Chvílemi to vypadalo, že Toma rozcupuje na sračku. Oddal se její divokostí. Už měl horší...

Alice pootevřela dveře. Smutně pohlédla na jeho tělo. Odvalil spící milenku a vzdychl. Zvedl se, podrbal se v rozkroku a pšoukl si.

"Je to na hovno." šeptal.

"Jo," sklesle přitakala.

"A ty?" zeptal se, ale předem věděl odpověď.

"Nic." Sedla si do křesla a zapálila si cigaretu.

"Každej někoho má. Každej." upil minerálku. Chlast už nemohl ani cítit. Všechny ty děvky, co mu lezly do postele. Pořádná ani jedna. Všechny jen zašukat a udělat si křížek.  

"Jo zase to byl úplnej úchylák, prý jestli mám ráda exkrementy." dlaní si přejela pod krkem. 

"Ty vole." Hodil nohy na stůl. "Bych mu rozbil držku, kdybych to věděl."

Byl zklamaný. Prachy, fanynky, novináři... chvilku to člověka baví, dokonce si to i užívá, ale jak sehnat holku na život. Žádná normální si o něj neotře ani boty. Děvkař, flákač, opilec. Ale co má dělat? 

"Nikdy se nevdám." utřela slzu. "Ti normální už někoho mají. Myslí, že jsem coura, že dám každýmu." Věděl o čem mluví, cítil to stejně.

"Martinovi je to jedno." hodil hlavou směrem k sodomě-komoře odehrávající se za kolegovými dveřmi. "Sbírá holky, ještě je mladej, nepotřebuje žít normálně."

"Kamkoliv přijdu, ti správní odejdou a zůstanou jen hňupi."

"Jo, tahle, ukázal na nahou v jeho posteli. Stála za hovno, ale splnil jsem jí sen." díval se do uplakaných očí své kolegyně. Byla tak krásná, čas běžel, ale ona byla stále úžasná.

"Zasloužila by sis velkou lásku. Ne kretény, který se ti chtěj dostat pod sukni." 

"Vychcani, a pak daj rozhovor do novin. SPAL JSEM S NÍ!" dodala Alice. Zpívala už třináct let. Od té doby se nemilovala. Než se stala slavnou, spala s kdekým, užívala si to. Ale teď? Bála se pustit si k tělu kohokoliv. 

"Když vidím ty zamilovaný páry, jak se k sobě tulí, jsou to obyčejný lidi a můžou se milovat. Závidím jim. Všem, jejich normálnost, jejich nudné vstávání do práce, starost o děcka, šetření peněz."

"Jo, je mi do breku, když vidím, že ty šeredky jejich manželé hladí a líbají a já..." koukla se do zrcadla. "Nikdo mě nechce. Nikdo!"

"Ne, miláčku, tebe chce každej." došel k ní a objal ji. 

"Ne, to tebe chce každá."

"Jen do postele, myslí si, že jsem bejk. Už mě to nebaví, je to stejné, každá rozdivočená, ale láska žádná, žádné polibky, žádné vyznání. Chtěj jenom vošukat."

"A mě přefiknout." 

Objímali se jako přátelé, jako kamarádi, možná jako bratr a sestra. Nikdy je ani nenapadlo, že by spolu... oni dva... nee...

***

"Tohle je hloupý nápad," vzdychala a tála pod jeho polibky. "Jestli na tohle někdo přijde... Ach, Tome..."

"Zvládneme všechno, lásko moje." Přes všechny zákazy a předsevzetí vyhrála touha a láska. Po tolika letech si přestali hrát na kamarády a přiznali si, že se milují.

***

"Alice! Otoč se!" fotoaparáty blejskaly jako o Silvestru ohňostroje. Přetáhla přes hlavu kapuci a nasadila černé brýle. Stejně ji nějak vyčmuchali a hned na ní útočili. Hyeny zasraný. Jen chtěla zaběhnout do obchodu pro tampony. Při úprku ji nákup upadl a vše se rozsypalo po chodníku. 

"Pojď!" volal na ní Tomáš. Rychle zabouchl dveře a oba se zhroutili na bobek. Novináři pokřikovali a mačkali na zvonek, až jim praskala lebka. 

"Co tady blbnete?" vyšel Martin ze záchodu. Spokojený úsměv na tváři, zrovna se pěkně vykadil, dnes měl volný den a tak se flákal s pivem v ruce a steakem na stole. Neměl žádné starosti, měl rád slávu a rád se ukazoval. Když uviděl Tomáše a Alici, jak udýchaní skoro leží na zemi, neváhal a rozrazil dveře.

"Ale ne," křičeli nespokojeně paparazzi, "zavolej Alici." Martin si to užíval, točil se jako modelka na molu a dělal na ně obličeje. Stejně fotili, všechno se může jednou hodit.

"Chceme Alici." 

"Alice!" volali.

"Něco si tu nechala." hodil po Martinovi někdo balíček tamponů. "Tak tohle používáš?"

"Ty vole, mu jednu natáhnu a bude." Vztekal se Tomáš. Držela ho a snažila se ho uklidnit. Byl v podmínce. Už jednou bránil kamarádku tak vehementně, že způsobil trvalé následky jednomu kreténovi.

"Tohle si tam strkáš? Na nic většího nemáš?" křičel nějaký prasák. Provokoval.

"Zmizte!" křikl Martin a stáhl si kalhoty, vystrčil na ně zadek, který už ale znali jako svoje boty. Blesky jely o sto šest. I jeho zadek, i když už po tisící, se může hodit.

"Vypadněte!" zavolal na ně Tomáš, byl vzteky bez sebe. Nejradši by je všechny nechal lusknutím prstů zmizet ze světa. Vlezlý vši.

"Tome?" hlaholili novináři. "Jsi tam s ní?" Tomáš sebou trhal, ale Alice ho pevně svírala. "Dneska si nezašukáš, když má krámy..." smích několika idiotů. "Nebo ji šukáš i přesto?"

Nevydržel a vyletěl ven. Věděl přesně, koho má zasáhnout, našel ho v tom hloučku okamžitě. Pěst vystřelila a trefila toho pitomce rovnou do nosu. Cvak! CVAK! CVAK!!! Dvacet svědků...

***

... a odsuzuje se na pět let nepodmíněně ...

Odklepla soudkyně svůj verdikt.

Alice plakala, Martin se ožral ... konec kapely ... konec slávy