Dačice. Co bys kamenem dohodil a zbytek doběhl. Já bych to tedy běžet nechtěla, ale... Dačice, zámek, park, kostka cukru... Dačice a já. Dačice, já a pesan. Jak jinak.
Dačice.
Čtvrtek. 8.30 ráno (7.11.2019)
Když jsem vyjížděla z Telče, mlha ustupovala a slunce se dralo na svět. Cestou jsem se dívala na husté prameny mlhy rozřezaných v okolních lesích. Táhly se až na zem a zanechávaly kolem sebe zlaté lokny Vševěda, který se kochal naším překrásným světem.
Pesan už kňoural, nemohl se dočkat. V zámeckém parku jsme spolu už dlouho nebyli. Ještě zastávka u oblíbené lavičky...
A pak už zámecký park. Zámek jsem nefotila, byla jsem tam kvůli parku, stromům a tomu mlžnému tichu.
Komentář k fotce nahoře musím změnit. Tenhle krasavec už vás nepřivítá, včera (středa 13.11.2019) byl pokácen stejně jako spoustu jiných stromů. :(
Bylo to zvláštní jít kolem a nevidět ho tam. Smutné.
I tenhle je pryč.
V parku je několik můstků, které vás převedou na druhou stranu...
Tímto protéká do parku vody z rybníka za zdí. Ale přijďte se podívat sami.
A "tuten" je krásný z druhé strany...
***
A nakonec trio. Odpadkový koš... :))
Takový odpaďák je docela hezká věc, když se k němu přidá mlžný pavouk.
***
Všechny vás zdravím... vás, kteří zůstali až do konce... vás, které potkávám v diskuzích.
Mějte se krásně.
***
Píseň pro vás.... pro tebe Zlato, že jsem pro Tebe bohatstvím... :*
"Somebody..." (já mám)
