Těším se na funus

Když nám zemřela babička, vyprovodili jsme ji s bratříčkem za rakví na hřbitov. Po příchodu domů jsem prohlásil, že se mi to líbilo, že bych šel na pohřeb znovu. Byli jsme malé děti.

Se svatým Pavlem bych rád v sobě pohřbil starého člověka, veškerou závist, nenávist, aroganci, pomstychtivost, lhavost, pomlouvačnost, touhu po moci a ovládání druhých, touhu po pokořování druhých, snahu šidit a okrádat druhé, lakomství, nactiutrhačství, touhu po slávě, nesnesitelný egoismus... Juj to je hříchů!

A s Ježíšem Kristem bych chtěl vstát z mrtvých jako nový člověk, jako člověk, který si váží Pravdy, který si váží druhého člověka, ale i veškerého stvoření, jako člověk, který má rád všechny kolem sebe, jako člověk, který si váží svobody svojí i svobody každého druhého, jako člověk toužící po spravedlnosti pro všechny lidi.

Až se takto proměníme všichni, tak budeme mít království Boží Lásky na zemi. A budeme volit jen vynikající politiky, kteří budou ochotni sloužit nám všem. Což se nám dost nenavysmíval Václav Klaus, že máme politiky, jaké si zasloužíme, podle toho, jací jsme my sami?

Těšíš se na to také?