Je po volbách. Nejvyšší soud Davidu Rathovi ukončuje vazbu. A zlomený člověk zhnusený zákulisím politiky opouští vězení.
Láskyplné objetí ženy jej proměňuje a obnovuje v něm ctižádostivého bojovníka. Bude se také mstít za to, jak mu bylo ukřivděno? Obdobně jako nejvyšší dirigent české politiky?
Zdá se, že má za co. Již dva roky před jeho nástupem do politiky byly na něho sbírány informace. Stejně jako Petr Nečas je přesvědčen, že se choval standardně jako všichni ostatní politici. A tak byl podle něho neprávem ve vazbě. Tolika svým spolustraníkům pomohl v politické kariéře a nikdo se ho nezastal, nikdo mu nepomohl. Přinášel své straně peníze na kampaň a všichni se od něj odvrátili.
Propuštěn do života byl Nejvyšším soudem, který jak se to jeví, se stal také nejvyšším hráčem naší politiky. Úvaha o jeho zrušení nebyla naplněna. Zatím jakoby hrál pozitivní roli pro odeesáky. Ale nyní konečně propouští i sociálního demokrata z vazby. Voleb se už neúčastní. Trochu to evokuje vzpomínku na rozhovor Petra Tluchoře s Kristýnou Kočí: „My odeesáci…“
David Rath se opakovaně snaží upozornit na to, že byl přichycen s penězi, ale že ty peníze nebyly jeho. Zatím marně. Vrabci si cosi šuškají o dozorování toku peněz odeesáky v dozorčí radě VZP. My obyčejní lidé nic nevíme. Jen tušíme cosi o nelegálním financování některých našich politických stran…
Pokud si to uvědomuji dobře, pak v tomto státě chybí nejen zákon o státních úřednících, ale i zákon o financování politických stran. A každá strana se živí, jak umí. Pohyby veřejných peněz jsou tajné. A tak to jde snáze. A máme tu podhoubí českého klientelismu, prohlubování nelegálních vazeb mezi politikou a podnikáním… A máme tu příčinu ztrát našich peněz z veřejných rozpočtů.
Jak ještě daleko máme k normálně zdravě fungujícímu, svobodnému, demokratickému státu s normálními zákony a normální vymahatelností práva?
