Čeho se bojíme na imigraci nejvíce?

Nevím, jak kdo, ale já se bojím nejvíce naší vlády a vlády Evropské unie, že námi zvolení zástupci nezvládnou svoji politickou roli.

Bojím se, že stejně jako nezvládli integraci Romů do naší společnosti, že stejnětak špatně zvládnou integraci imigrantů z Afriky a Asie. Počty imigrantů jsou vysoké, jsou rizikové, ale mnohem rizikovější jsou naši zvolení představitelé. Ostatně zvládají to dosud? Nezvládají. Proto je tolik křiku a strachu.

Co nezvládli při integraci Romů? Dali jim bydlení, ale přiživují se na něm. Proto je to jejich bydlení neúměrně drahé. Místo práce jim dali sociální dávky. Vysoké sociální dávky. Proč? Také se na nich přiživují? Nevím, ale hlavně je to jednodušší dát sociální dávky než někoho zaměstnat.

Pokud podle tohoto receptu budou naši politici postupovat, pak je konec Evropy více než jistý. Řekneš, chytráku, a jak bys postupoval ty? Jak bych postupoval já? Začátek by byl stejný. Provizorní střežené ubytování a důkladné prověřování tajnou službou. Následoval by důsledný odsun ekonomických uprchlíků zpět do jejich vlasti.

Prověření imigranti musí mít zájem pracovat. Jinak je musí čekat důsledné přibalení do reexportu do jejich vlasti. Ne vždy to bude možné. Pak musí zůstat ve střežených objektech, kde je o jejich přežití slušně postaráno. Ale nesmíme jim dát přeštědré sociální dávky, které zjevně dostávají ze stejných důvodů, jako naši soudci, aby zde nekradli. Při krádežích, loupežích a jiných zločinech musí být urychleně souzeni a musí být důsledně uplatňováno naše právo.

Při pobytu v uprchlických azylech se musíme věnovat jejich inkulturaci, výuce jazyka, geografické a historické znalosti naší země a základní výuce našeho práva. Podle jejich zájmu a dovedností jim musíme dát možnost přípravy na jejich budoucí práci. A nesmíme zapomenout ani na výuku náboženství, minimálně s nabídkou křesťanství a islámu.

Při hledání práce a bydlení se musí zapojit jednotlivé obce, které nejlépe mohou připravit asimilaci mezi naše občany. Nepohrdejme ani nabídkami církví, které dokáží asimilaci s našimi občany dotáhnout ještě dále právě pro svůj bonus, kterým je nabídka řešení existenciálních problémů člověka.

Ve světle tohoto programu jsou hraběcí rady z Hradu směšné, protože si nelze rozebrat jednotlivé imigranty do svých rodin, jako se to dělá při velkých mládežnických církevních shromážděních. Takto to při imigraci fungovat nemůže.

Ale všichni dobrovolně musíme přiložit ruce k dílu, pokud to máme úspěšně zvládnout. Stát, obce, k imigraci zřízené instituce, církve i jednotliví občané. Z nás musí svobodně vycházet tato iniciativa pro integraci. Žádné kvóty nepomohou. Kvóty jsou výplodem našeho nesvobodného levicového myšlení. Bez svobodné zainteresovanosti všech výše jmenovaných hráčů ve svobodných, přirozených vztazích se tato těžká zkouška Evropy nemůže zdařit! Snažme se! Jde i o naše bytí!

P.S. Pro některé hnidopišské blogery musím doplnit vysvětlení zdánlivě kontradikčního sousloví „svobodně musíme“. Svobodně se tak rozhodujeme pro určitou akci, abychom přežili. Proto musíme. Ale samozřejmě, že se můžeme svobodně rozhodnout proti určité akci, i když je nezbytná. Pak se ale svobodně rozhodujeme proti svému přežití.