Ženy těžkými dlažebními kostkami dláždí silnici, muži nad nimi stojí a pokuřují

A když se mužů ptali, co dělají, tak všichni - i ti nad padesát - svorně prohlašovali, že oni studují… realita života v Gruzii před pár lety.

A tady na hřbitově leží kdo? To je bývalá manželka šéfa, on jí zabil, byla mu nevěrná. A šéf je kde? No kde by byl, doma, s novou ženou. Za vraždu ho samozřejmě nikdo nesoudil… Kvůli zabití ženy? Proč by to někdo dělal? 

Podobných postřehů si můj muž z Gruzie, kde pobýval v rámci závodů v hasičském sportu, přivezl celou řadu.

Uběhlo pár desetiletí a tenkrát běžná záležitost – nevyrovnaný vztah mužů a žen – se dostal do zcela nevídané roviny: za hlavu státu, za presidentku, za toho, kdo stojí v čele všech – tedy i mužů - si tam zvolili ženu!

Posun směrem k lepším věcem nejde třeba úplně tak rychlým tempem, jak bychom si představovali, ale tvrdit, že žádný neexistuje, to se nepovede ani největším škarohlídům.