Vezmeme zbraně a vystřílíme mafiány? Ne, takoví burani nebudeme.

Bránit se ale musíme. Máme Mezinárodní trestní soud v Haagu. A tam slovenští advokáti podali stížnost ve věci zločinů proti lidskosti v souvislosti s masovým testováním a podáváním vakcín proti koronaviru.

Ve slovenském tisku Pravda z 26.8.2021 čtu: „Právnici poslali do Haagu sťažnosť na vakcíny, berú ich ako biologickú zbraň: Slovenskí advokáti podali na Medzinárodný trestný súd v Haagu sťažnosť vo veci zločinov proti ľudskosti a vojnových zločinov. Stalo sa tak v súvislosti s masovým testovaním a podávaním vakcín proti koronavírusu. Žiadajú okamžité zastavenie ich používania…“

Ze Slovenska proudí v poslední době víc takových podnětů, za které si jich nesmírně vážím. Jejich televizia Slovan i vystoupení jejich odborníků ve svedomi-naroda.cz sleduji pozorně a vnímám, že ne náhodou jsme desetiletí patřili k sobě jako rodní bratři.

A jejich úžasná příroda, kam jsme jezdili s loděmi sjíždět Hornát, Belou, Dunajec a další krásné řeky v době, kdy např. rakouská řeka Salza a další zahraniční toky byly díky komunistům nedostupné? Do zahraničí na pořádnou vodu jsme se dostali až po revoluci. Do té doby pro nás – partu prachatických vodáků – bylo Slovensko častou destinací, kde jsme i s dětmi trávili letní dovolené.

A Chopok, Malá Fatra a další areály? Tam jsme jezdili každý rok i v zimě – dospělí lyžovali relaxačně a naše děti (coby závodní lyžaři) v rámci tréninků…  Paráda…

A s prvním manželem, který létal na rogalle, jsme Slovensko také navštěvovali - jeden kopec tam by ´top´ v celém Československu - dalo se na něj vyjet autem, rogallo tam vyvézt a bylo jedno jaký vítr foukal, startovat se dalo na všechny strany.

A město Haag, kde je snad možné dobrat se vylepšení poměrů? I na něj mám krásné vzpomínky: svého času jsme právě tam na mezinárodní soutěži s Pěveckým sborem jihočeských učitelek vyhráli první místo a při našich písních celý sál povstal a ocenil nás, studentky pedagogické školy…

To všechno už je pryč, ale Slovensko a ´Holland´ mám pořád ve svém srdci.

Teď se k nim upírám s nadějí, že společnými silami umravníme současné mafiány, nebudeme trpět jejich lidskosti se vymykající nápady – a společně pomůžeme kormidlo dějin pootočit směrem, za který se nebudeme stydět ani my osobně ani další generace.