Otec mi zemřel na rakovinu

Každý, kdo zažije v rodině rakovinu, zná prázdné oči nemocného, jeho ubývající sílu i bezmocnost v okamžiku, kdy se nemoc dostane do stádia, kdy tělo v životaschopném stavu neudrží nic, ani nejúžasnější výdobytky medicíny.  

Otec, silný a pracovitý člověk, nám odcházel před očima. Přišel ze zahrady s rozseknutou hlavou, jak zavrávoral a padl na plechový kýbl. Operace, vývod z tlustého střeva, pár měsíců života (zemřel v r. 1989). Utýral sebe ve vztahu, který léta pořádně nefungoval a on z něho nevystoupil.

Každá nemoc má příčinu a nejenom role nedoceněného utrápeného člověka, který je desetiletí tam, kde být nemá, ale i stav opačný, kdy se jedinec projevuje k ostatním neuctivě, rakovinu v těle rozehraje.

Její zárodek ve spící podobě v sobě máme všichni. Přejme si, abychom nezavdali příčinu k jejímu projevení, pokud jsme ještě zdraví. A těm, kteří ochořeli, aby hledali z povýšenosti cestu ke „křížku“ a zdravými pravdivými projevy napravili – v sobě i kolem sebe - co se dá.