Nadřazenost rasy

Umím si představit pohádku o tom, jak jeden z mocných pánů dodavatelů vymění papíry doprovázející zboží po Evropě a rázem vše, co jde k nám, půjde na západ a jejich potraviny k nám. A docela by mě zajímalo...

...jak dlouho by například Němcům, Francouzům, Belgičanům… trvalo, nežli by změnili zákony, aby nebyly póvlem dostávajícím zboží nižší kvality, jaké zděšení by to u všech těchto národů vyvolalo, že si vůbec někdo dovolil vozit k nim horší potraviny nežli jinam – třeba k nám. Nové zákony uvádějící vše na pravou míru, aby oni měli to pořádné a na ostatních by jim i nadále nezáleželo, by jim možná trvalo týden, ale spíš jenom jeden den nebo pár hodin.

My jsme pár desítek let po odložení totality, kdy se na nás vytahovali fašisti za války a pak komunisti v letech dalších. Nikdy jsme se nepasovali mezi rasy, které by se nad druhými cítili nadřazené – na to český národ neměl povahu a nebyli jsme na to ani nikdy dost velcí svým počtem obyvatel. Takže máme bod k dobru, v tom jsme jako národ fakt dobří.

Že nám však zůstal strach se prosadit, malost ve smyslu, že příštipkařit na těch „skvělých“ kolem nám stačí, že jsme rádi alespoň za to, co máme - a netýká se to jen potravin, ale i našich rozhodnutí při volbách, kdy si volíme ty, kteří námi opovrhují, to nás ani trochu nectí.