Jak porozumět lidem kolem sebe

Co mají společného lidé jako I. Bartošová, J. Tříska, mnozí z členů strany Pirátů, K. Svoboda, člověk vystavující v současnosti panenky natřené na modro v kontraverzních polohách a s těžko pochopitelnými doplňky - a jim podobní? 

Není třeba jimi plniti stránky bulváru i ostatních novin a časopisů, jako by šlo o příběhy nevídané senzace. Stačí nalistovat příslušnou literaturu a nastudovat si, o co v životech jde. Třeba knihy, co mám na mysli; typologie, konkrétně typologii s trochu podivným názvem: enneagram.

Tu nikdo nevymýšlel, ale vznikla dlouhodobým pozorováním lidských pohnutek, projevů, postojů, a velice jasně vysvětluje, jak se v jednotlivých situacích chováme, že každý jsme vězněm své povahy a v podstatě nikdo nejsme normální, jen někdo to docela dobře skrývá a druhý s tím jde ven, na veřejný „trh“.  Na „veřejný trh“ jdou lidé s povahou v enneagramu popsanou pod číslem 4.

Enneagramová čtyřka dosahuje na výšiny, do kterých my ostatní vůbec nemáme přístup. Často se realizuje ve sféře šoubiznisu (herci, zpěváci…), v umělecké sféře (malíři, fotografové, architekti, modelky… ). Tito lidé jsou všude tam, kde se mohou zviditelnit a uplatnit svou tvořivost (i sportovci, politici…). V žádném případě nejsou šedé myšky, šedý střed, např. konfekce, jim nic neříká – což často bývá vidět na první pohled na jejich vzhledu i na způsobu oblékání.  Opírají se o svůj bohatý vnitřní duchovní život, hýří neskutečně odvážnými nápady.  

Na programu dne mají touhy, představy, vnitřní bolístky, obviňování druhých…  Působí suverénním dojmem a domáhání se, bojovnost, ale i citová rozháranost (srovnávání se s druhými, sebelítost, propady z výšin do smutků, depresí i sklony k sebevraždám), nic z toho jim není cizí. Nejsou ve své podstatě optimisté a týmoví hráči. Umí se pevně držet stinné stránky života a žít si ve svém uzavřeném světě… a na ostatní pohlížet svrchu.

Pokud bychom se na harmonického člověka podívali jako na toho, kdo má v rovnováze rozum, city a praktické projevy, tak enneagramová čtyřka se celý život učí dávat životu smysluplné hranice, moudře přemýšlet, nekonat podle nesmyslných představ „mimo realitu“. A vedle své citové stránky, citové rozháranosti a nekonečných nápadů (čehož má vrchovatě), se učí rozvíjet i co, co jí k harmonii chybí: moudré přemýšlení a smysluplné činy.

Nejvýrazněji se toto uplatňuje kolem 18. roku života. Zkušenostmi se z tohoto všeho jedinec může vyvlékat. Když si ponechává své úžasné výšiny, rozhled, a jeho způsoby už nejsou „ujeté“, nýbrž následování hodné, je příkladem tvořivosti a originality pro nás pro všechny.