Covid je jen epizoda v dějinách lidstva

Otázka nestojí: zda se nechat nebo nenechat očkovat, ale na jakou stranu ´barikády´ se postavím: zda přijmu lži - budu je tolerovat, nebudou mi vadit, budu k nim mlčet, čímž jsem na prolhané straně barikády… jsem mezi těmi, kteří

tzv. „jdou dolů“. Kam? A co s nimi bude? Toť otázka. Znáte proroctví z roku 1993, které se teď naplňuje: „Ten, kdo ´zabere´, půjde nahoru, ostatní dolů“? Mě dost vyděsilo a nevěděla jsem, co to znamená. Dodatek k ´proroctví´ byl: „A nikomu, ani svým dětem (o ně jsem měla v té chvíli strach) nemůžeš pomoci, pomoci si může jedině každý sám za sebe.“

V té době už ´kdosi shůry´ nám lidem posílal konkrétní informace, co dělat, aby k ´pádu dolů´ nedocházelo. Jak je posílal? Skrze různé lidi se svědomím natolik pravdivým, aby lži netolerovali. A co v informacích bylo a je? Úplně normální zákonitosti platné mezi lidmi na planetách, kde už lži netolerují jako my zde na Zemi. V informacích byla nápověda, jak nepadat dolů, řečená jednoduše, přehledně, přímo triviálně – aby mohl pochopit a nepadat dolů každý, kdo bude mít zájem „jít nahoru.“

Kdo informace dostává, ten nemyslí jen na sebe, ale touží postavit se na pravdivou stranu barikády, nechce výhody pro sebe na úkor druhých, jde mu o pomoc v nejširším možném záběru – potom poznává informace O MOŽNÉM POHODOVÉM ŽIVOTĚ ZDE NA ZEMI. Slyší je coby slova, kdy jde o jednotlivosti nebo i o celé systémy informací.

A čím jsme my lidé na Zemi mohli začít, aby k situaci, kterou teď prožíváme, nedošlo, ale s čím jsme nezačali v takovém měřítku, aby se nám lháře - kterým jde jen o moc a peníze - podařilo nepustit k moci?

První věci, kterými pomáháme sobě  (protože jak bychom mohli nabízet ruku ku pomoci, kdybychom sami leželi v marastu) se týkají každého jedince a jde o toto:

1.přestat pomlouvat

2.přestat kritizovat s cílem ublížit (nekonstruktivně)

3.přestat šířit bulvár – přestat strašit, vyhrožovat, radovat se z toho, že druhý je vystresovaný

4.umět si poradit se svými těžkostmi tak, že nezůstáváme v negaci, ale dovedeme sobě dát naději a pomáhat i naději šířit dál (každou svou negativní myšlenku nebo větu přerušíme, hned jak si svou negaci uvědomíme a větu dokončíme kladně – tím si dáváme naději na prosazení správné věci. Např.: Nejde to, vůbec se to nedaří… ALE, nikde není psáno, že mě nemůže napadnout řešení, jak se z tíživé situace dostat…)

5.umět přijmout názor druhého bez rozčilování - zůstat v klidu, byť se druhý mýlí ať již proto, že situaci nerozumí nebo proto, že má zlý úmysl. Bez negativních emocí, s klidnou myslí přijímat vše, co se děje: klid člověka posílí a jeho postoj je potom jasný, silnější nežli když je brunátný vzteky a jde do hádky. (Jak říkal pan Werich: Když se hádáte s blbcem déle nežli půl minuty, potom už se hádají dva blbci.) Přijetím se učíme vůbec do hádky nevstupovat, sdělujeme: já tě slyším a nesouhlasím. Naučíme se Universální vzorec vedoucí ke štěstí: 1. Přijímám i to, čemu nerozumí 2. rozhoduji se v klidu 3.smysluplně, zodpovědně konám  

5.odpouštět všem všechno a opakovaně (tzn. odložit stranou vinění, domáhání se, aby hned teď bylo po mém…) ale naopak uvolnit se ze sevření ve svém strachu a vzteku – A JÍT NAHORU…

A protože nás nic z těchto vesmírných zásad vedoucích k pohodovému životu plošně nezajímá (neučíme to děti ve škole, nežijeme v jejich duchu) – propadá se spousta lidí dolů – s snaží se s sebou stáhnout i všechny ostatní (strašením, vyhrožováním…)

Covid je jen epizoda v dějinách lidstva. Ale významná, jako je každá vteřina našeho života, kdy jde stále o to samé: na jakou stranu barikády se my osobně – každý sám za sebe – postavíme. 

Že tlak, násilí, velení z pozice: s nikým, kdo má jiný názor nebudeme diskutovat, protože vy máte jedinou možnost: mlčet a poslouchat... je pád dolů? Že toto ještě nikdy nikoho na Zemi nepřivedlo k dobrým věcem? Že z marastu vzniká ještě větší marast - a v něm teď práve jsme?

A NÁPRAVA nepřijde shora, jediná možná náprava jde z pravdivé strany barikády, od jedinců: ´ZDOLA´.