Co nám říká velká voda

Počasí je divné, nepředvídatelné... rok od roku horší. Už ani nevíme, co je to jaro. Mrzne a najednou je teplo, aby další dny lilo jako z konve a byly z toho záplavy. Voda, které jsme říkali stoletá, se objevuje každých pár let. Čí je to vina? Kdo za to může? Klaus tvrdil, že všechny změny počasí jsou takové, protože prostě Země má své cykly. Opomněl, že místo abychom přirozené změny pozvolna zvládali, přiléváme do ohně tím, jak se nedobře k Zemi chováme. Urychlujeme to, co na Zemi probíhá - třeba vypouštěním jedů do ovzduší, kácením deštných pralesů.  

Na všem máme svůj nedobrý podíl, povodně nevyjímaje. Teď můžeme jediné: vzít změny na vědomí a zachránit, co se dá.

Ne trestat, ale pochválit výjimky mezi politiky, kteří vědí a informují nás o tom, že:

přehrady nebyly stavěny pro zadržování vody při povodních, ale pro výrobu elektřiny a pro rekreační účely. Politici se bojí toto vyslovit nebo řešit, aby si pod sebou nerozhoupali křeslo. 

Řešení: 1) přehrady mít trvale upuštěné, sníženou hladinu o několik metrů, přichystané na zadržení nečekaných dešťů. (Zvládnout nevoli lidí na přehradách závislých. Např. holetiérů, kteří kolem přehrad provozují svou životnost, pomoci jim se s tím vyrovnat.)

2) Nedovolit stavět domy v zátopové oblasti. (Když se bude "stoletá voda" opakovat v budoucnosti častěji, třeba každý rok, tak stejně pojišťovny už nebudou schopné lidi u vody dotovat.)

Když jsme na Povídání s Janem (www.povidanisjanem.cz) konzultovali, jak by se bývali mohli zachránit lidé, které před staletími zavalil spad ze sopky, z Vesuvu, a stále jsme argumentovali: to přece nemohli tenkrát vědět, že k takovému něčemu dojde... pan Konfršt řekl: "minimálně si měli uvědomit, že když se nastěhují pod kopec, který má tvar sopky, že k něčemu takovému může dojít."

My jsme teď ve stejné situaci: ač je nás v Čechách o tolik víc nežli nás bylo před tisíci lety, či před pár staletími a developeři nám nabízají tak (podle nich) výhodné pozemky na stavbu domů, musíme si minimálmě uvědomit, že voda se chová jinak, nežli si představujeme. Nespoutáme ji a záplavy se mohou opakovat klidně každý rok.

Na kopci voda ještě nikoho nezatopila... Není to pohrdání těmi, kdo u vody bydlí, ani přehlíživot vůči těm, kterým uplaval celý domov. Je to holé konstatování, že se záplavami něco vymyslíme, až se posuneme od planých slibů (prodejců parcel u vody) k převzetí zodpovědnosti za svůj život s plným vědomím, že developer v našem domě u vody nebydlí a je mu fakt jedno, jak si s metrem vody v obýváku poradíme.

Věřte, že nám nikdo nepomůže. Rozum do hrsti musíme vzít sami. A když nám Země ukazuje - podle Klause přirozené věci - stejně si na to názor musíme udělat každý sám a podle situace, která probíhá se smysluplně zařídit. 

Je to stejné jako s krizí ekonomickou: má původ v krizi morální. Stejně mornální (spíš nemorální) pozadí je ukryto za problémy s velkou vodou.