´Buď se bojí anebo ho podplatili´

odpověděl tatínek na moji otázku, která mi coby dítěti v roce 1968 vrtala hlavou a nešla na rozum: Jak může někdo pro vojáky, kteří nám zabrali zemi, napsat ´zvací dopis´? ´Aha, tak Rusové mu vyhrožovali, že ho zastřelí nebo že

zastřelí jeho děti, tak on to napsal…´ tomu jsem rozuměla. Strach jsme v té době měli všichni: z rádia se pořád ozývalo: ´Občané, zachovejte klid, ať nedojde ke ztrátám na životech.´ Rodiče i jiní dospělí plakali, nikdo nevěděl, co bude. My děti jsme se hrozně báli… Válku maminka zažila, když jí bylo 12… a teď jsme tu zase válku měli  - a v přímém přenosu. Věděli jsme, že proti tak velké armádě naše malá zemička nemá šanci. Ale naši lidé zdvíhali pěsti, psali transparenty proti Rusům, obraceli směrovky na silnicích, aby je zmátli… tak jsem to svýma dětskýma očima vnímala.

A teď? Politici jsou stejní jako v roce 1968: BOJÍ SE – sice už ne, že by je Rusové zastřelili, ale STRACH MAJÍ ZE ZTRÁTY MOCI své politické strany, která je zárukou moci jejich osobní a z moci vyplývajícího BOHATSTVÍ PRO NĚ OSOBNĚ. Spojí se třeba s čertem, jen když jim to sype: vyhodí všechny, kdo jim stojí v cestě a hurá! Třeba v naší době hurá do Moskvy pro SputnikV…viďte, pane Hamáčku! Měl jsme to vychytračené: ´To bude bomba, až je dovezu já, coby zachránce národa – to mě budou všichni volit a zase budu pár let u lizu…´

A my ´s dětskýma očima´? Víme, že do hrobu si politik neponese naškudlené miliony ani moc, která je stejně jako světská sláva - polní tráva.

A podobně jako politik Gross, který nás svého času denně živil dalšími a dalšími smyšlenými báchorkami o tom, jak přišel ke svým milionům na byty, k nimž neměl žádné doklady - ono když člověk podvádí a krade, tak si na to zpravidla účtenku vystavit nenechává - tak mu nakonec zbylo jediné: jeho tíživé svědomí… a Boží mlýny, které mlely a mlely pomalu, ale jistě… A melou i teď pane Zemane, Hamáčku, Babiši, Havlíčku, Arenberger…

Čekají nás volby, a vězte, že my si zvolíme toho, kde je naděje na krůček demokratickým směrem. Pan Václav Havel to začal, a my jsme na sílu českého národa, na zdravé jádro v něm ukryté nikdy nezapomněli. A váš nezájem o Českou zemi vám trpět nebudeme.