Běž domů Ivane, čeká tě Nataša… běž domů Ivane – a už se nevracej…

To zpívali čeští lidé, když nás během jedné noci obsadily ruské tanky a Rusové se nám tady, v roce 1968, roztáhli a zadupali naši svébytnost, naše práva - práva svobodné země - hluboko do bláta. Ukázali nám, jaké nuly pro ně jsme

...jakou nulovou hodnotu mají naše životy, naše lidi stříleli jako zajíce na poli.

Pozice vazala nám musela stačit, jinak vyhrožovali – stejně jako Hitler – že proti nám použijí vojenskou sílu takovým způsobem, že v naší krásné zemi nezůstane kámen na kameni. Naše vládní představitele odvezli do Moskvy a donutili je podrobit se, jinak že nás zničí.

A dnes? S hrůzou jsme s manželem (Miloslavem Závorkou) sledovali, jak naše politické špičky (staří komunisté, kteří jsou dnes převlečení do jiných kabátů, uschovaní v jiných politických seskupeních, ale zůstali komunisty každým coulem: president Zeman, Babiš a další a další) jak nás nasoukávají opět do ruského područí.

Dnešní zprávy o vyhoštění ruských diplomatů mi vlily slzy do očí – slzy radosti… jako by se opět narodilo to, co jsme vybojovali v roce 1989 a co u nás opečovával pouze president Václav Havel a co jeho nástupci: komunista Klaus i komunista Zeman zašlapali hluboko do země.

Pro komunisty dnešní i ty, co se překabátili, platí: ruská náruč je široce otevřená a klidně se tam přemístěte. Nás – polovinu obyvatel, která Zemana nevolila - to hluboce potěší a na cestu vám rádi zazpíváme… BĚŽ - A UŽ SE NEVRACEJ…