Velký bratr a migranti

Migrantů přijmeme celkem 3.300. MIgranti napadli ostrahu. Migranti zničili autobus. A mnohé další titulky. Ale nezapomínáme díky migrantům žít a řešit svoje potíže? Neměli bychom my sami se svými problémy být prioritou?

Vlna migrantů už zaplavila i naši republiku. Většina občanů projevuje svůj nesouhlas s jejich pobytem na našem území. Já nebudu nyní vyjadřovat svůj názor, na to svůj dnešní blog zaměřit nechci. Chci upozornit na to, že zapomínáme řešit i svoje problémy a žít svoje životy.

Celou cestu po D1 (a že dnes byla pořádně dlouhá) slyším z rádia o migrantech. Až mě to začalo štvát takovým způsobem, že jsem rádio raději vypnula. Ano, je to průšvih, je ve hvězdách, jak tuto problematiku budeme řešit,jak se situace bude celá vyvíjet, sama z ní mám strach, ale ještě větší strach mám z toho, jak moc jsme médii pohlceni a jak moc jsou média zahlcena slovy a informacemi o migrantech. A do toho policie kontroluje všechny profily na sociálních sítích, jestli náhodou nejsou závadné, takže vlastně díky migrantům budou ještě naši obyvatelé vězněni... Já jen přemýšlím, jestli budeme mít dostatečnou kapacitu  (nejen mozkovou, ale i ubytovací) pro migranty, ale rovněž pro všechny, kteří se nehezky vyjádří. 

Teď přemýšlím, jestli obrázek igráčka s přidaným M na začátku je až moc závadný nebo jestli je ještě v normě atd. atd.

Nastává snad doba, kdy se rodina při setkání nebude bavit o tom, jak kdo žije co nového, jak se bude dítě jmenovat, ale první věta bude "co říkáš na migranty"? Protože toto téma je opravdu číslo jedna. Opakuji - je to problém, který je třeba řešit, ale vážně jsme takový národ vševědů, kteří ví lépe než kdejaký ministr, co si počít a jak postupovat? Co kdybychom trošku ubrali na síle a začali se věnovat i svým životům?
 

Uznávám sama ten úsměvný paradox - na naše postižené děti sbíráme kolektivně víčka z pet lahví, podchody jsou plné lidí bez domova, spousta (nejen) studentů žije nouzově a jí jen suché těstoviny, ale migrantům dáváme, co je možné. Svým způsobem - buďme laskaví, věřím, že i mezi nimi se najdou lidé dobří a lidé zlí. Ale co chci primárně říct - nenechme jimi pohltit naše soukromé životy. V naší republice, kraji, městě, životě je jistě spousta problémů, které je třeba řešit a které jsme schopni vyřešit i my sami. 

Věnujme pozornost všeobecným problémům, ale nezapomínejme sami na sebe. Nenechme se pohltit. Pokud máme potřebu bojovat - dělejme to tak, ať se všichni nesejdeme v lochu... Já osobně totiž občas začínám mít pocit, že VELKÝ BRATR nás opravdu vidí. A vyjádřit svůj názor by ne vždy muselo být správné, což už ostatně jistě dlouho víme.

Řešme, co je v našich silách, co ne, můžeme nechat těm, co mají síly i na řešení této téměř celosvětové otázky, ale buďme trochu sobci. Mysleme i na sebe. Nechceme se přece všichni potkat v teplákách ;-)