Ortel – skupina, která má svoji věrnou základnu fanoušků, ale do povědomí ostatních se dostala až v posledních dnech, a to díky obrovským nadpisům v článcích – EXTREMISTICKÁ kapela Ortel v první desítce Slavíků. A kdyby jen desítce – oni se dostali i do první šestky v kategorii skupin, kde následně skončili na krásném čtvrtém místě a poskočili tím o více než sto (!!!) míst. O životě, tvorbě a plánech si dnes budeme povídat se zpěvákem kapely Tomášem Ortelem.
Ahoj Tomáši, jaký byl prvotní pocit, když jsme se dostali do první desítky „snobských“ a podle většiny i zkostnatělých Slavíků?
Každopádně to byl smíšený pocit, z jedné strany znechucení se vůbec nějaké podobné soutěže zúčastnit, z druhé zase dobrý pocit z přibývajících fanoušků, kteří zřejmě chtějí, aby naše texty byly slyšet.
A co teprve, když jste se dozvěděli, že jste v první šestce?
No popravdě, tohle asi nečekal nikdo z kapely a uvěřil jsem tomu, až když mi zavolal samotný pořadatel tohoto ocenění.
Jak jste se cítili na předávání? Přece jen nejste kapela, která je typicky „obleková“… A kdo by zvítězil podle Vás, bez ohledu na nominace, v kategorii zpěvák a zpěvačka?
Cítili jsme se tam tak trochu navíc, nebo spíš nepatřící mezi tuhle smetánku konzumní hudby. Co se týče ocenění, nemohu mluvit za kapelu, jen za mě Aneta Langerová má neuvěřitelnou barvu hlasu, tak proto byla mou favoritkou. A zpěvák? Co se týče i textů, určitě Daniel Landa.
Jaké jsou Tvoje zájmy mimo kapelu?
Mám velmi aktivního psího kamaráda, tak mu věnuji každou volnou chvíli. A když potřebuji vyčistit hlavu, vypnu telefon, odpojím se od světa internetu a jedu na plnej plyn někam daleko od lidí. Takže motorka a hukot větru v uších.
Proč myslíš, že nejste hraní v rádiích?
Když opominu zažitou frázi českých medií o neonacizmu a podobných kravin, které se o nás tak lehko dávají do souvislostí, tak bych řekl, že se v rádiu pouští to, co je předem nějak smluvně dojednané. Takže asi takhle - zlatem se tu otvíraj i brány z ocele…
Hodláte se příští rok zúčastnit znovu předávání nebo se od Slavíků distancujete?
Já to především vnímám tak, že pokud budeme opět nominováni, určitě se zúčastníme. Nepřebírat ceny a odmítat je, to je dle mého názoru jako vyhazovat fanoušky ze svých koncertů. Však jsou to právě oni, kdo nám posílají hlasy a díky komu tu jsme. Pokud nás tam budou fanoušci chtít, bude po jejich. Ale neříkám, že takové soutěže vyhledáváme, nebo snad nabádáme, aby posílali hlasy… Tohle vzniklo zcela spontánně a pro nás velmi mile překvapivě! S velkou úpornou silou hlasy fanoušků zaútočily na tuhle soutěž, čímž pořadatelům udělaly plno vrásek navíc… :-)
Jak bys zhodnotil svoji minulost, kterou máme všichni, ale naším národním zvykem je ohlížet se zejména na dávnou minulost než na přítomnost.
K mé minulosti jsem se vyjádřil mnohokrát. Ano, byl jsem chvilkovým členem kapely Conflict88. Už to, že jsem si založil v roce 2002 svou kapelu Ortel, která jde odlišným směrem, je posun mého přesvědčení či smýšlení. Každý máme nějaký vývoj a já se rozhodně za své předchozí působení nestydím, ani toho nijak nelituji. Naopak vše, co nás posouvá nějakým pozitivním směrem, je vždy dobrou zkušeností.
Kde a kdy Tě fanoušci můžou vidět?
Koncerty do konce roku 2014 jsou vyvěšeny na našich oficiálních stránkách www.ortel.cz. Já osobně se moc těším na akustický koncert v kostele U Ježíška v Plzni, kde na své narozeniny udělám radost fanouškům, koncert bude zcela zdarma ve vánočním duchu (26. 12. 2014 od 18:00 h), na všechny už se teď moc těšíme!
Hodláte v příštím roce více koncertovat?
Hráli jsme v roce 2014 každý víkend, co jsme mohli, to jsme předali, tím myslím myšlenku naší tvorby. Rok 2015 si představuji odlehčený - co se koncertů týče. Každý pátek sice budu mít v plzeňské hospůdce Schenk u Ortela (mimochodem zvu všechny k návštěvě) akustické vystoupení, ale to je spíš přátelské posezení u dobré medoviny s poslechem mé tvorby. Ale s kapelou už budeme cestovat méně, je to pro nás všechny velmi zatěžující, zvlášť když máme každý své civilní povolání.
Je něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům?
Moc si vážím jejich podpory a soudržnosti. Sílu, kterou jim dávají naše texty, teď uměli využít právě v Českém slavíkovi. A já věřím, že pokud to půjde nadále tímto směrem, dokážeme s davem i jiné věci, než vyhrát onoho „Slavíka“. Myslím, že to je jen začátek demonstrace síly našich slov…
Díky moc za rozhovor, přeji mnoho úspěchů, gratuluji k dosaženým a budu se těšit začátkem příštího roku na další rozhovor.
Já děkuji za oslovení, vážím si nezávislé činnosti a Tvé odvahy a těším se na další rozhovor.
Já děkuji Tomášovi za rozhovor, Vám za Vaši přízeň a na diskuzi se těším na FB – Veronika Boháčková (http://facebook.com/vaseVeronika). Náměty a dotazy k dalšímu rozhovoru můžete směřovat přímo ke mně.
