V květnu a červnu jsem měla možnost v rámci zastupování za nemoc učit. Tímto článkem chci poděkovat jak svým vedoucím praxe, tak svým žákům. A už v úvodu - milé paní učitelky, milí žáci - moc Vám děkuji...
Přišlo to jako rána z čistého nebe. Paní učitelka, jež mě vedla na praxi, onemocněla a já dostala možnost za ni zastoupit. Neváhala jsem ani vteřinu, i když maraton - prakticky plný úvazek - fakulta - zkoušky, to bylo teda maso. Vstávat v pět a usínat o půlnoci. Ale kdybych mohla, ráda bych vrátila čas.
Doufám, že jsem své žáky něco naučila, ale já musím poděkovat hlavně jim, protože oni naučili strašně moc mě. Nejen že jsem konečně pochopila spoustu výrazů, kterým jsem fakt nerozuměla (hejt apod.), ale naučili mě, že vlastně všechna teorie je k ničemu. Každá třída vyžadovala jiný přístup - v jedné bylo veselo, v druhé se prostě povolit nesmělo. A jelikož jsem zastupovala obrovskou odbornici v oboru, neměla jsem lehký úkol... Nebýt jejích laskavých rad, jak na kterou třídu, nevím, nevím, jestli bych po týdnu neutekla.
Bylo to úžasná setkání s jednotlivými typy žáků, kteří jsou nakumulovaní v jedné třídě. A asi nikdy nezapomenu na "poslední den", kdy mi jedna třída psala vzkazy na památku. Jo, nebudu lhát, dojaly mě ty dopisy dokonale. Ale co se nestalo - zastupování se prodloužilo a ovace žáků, kteří mě viděli, že mě ještě budou mít... - to se zařadilo mezi nejkrásnější okamžiky v mém životě.
Nedávno jsem potkala jednu "svoji" žákyni, která mi dala na památku hrníček "Pro štěstí", pro někoho by to mohl být obyčejný hrníček, ale pro mě je to důkaz toho, že to, co chci dělat a co jsem dělala, jsem dělala přece jen trochu dobře, i když mám pořád co dohánět. A samozřejmě se nemůžu srovnávat ani s jednou paní učitelkou, kterou mám na praxi, protože obě jsou úžasné, vstřícné a milé ženy, opravdové odbornice v oboru. A pokud toto budou třeba náááhodou číst - chci Vám moc poděkovat! :-)
Ale hlavně chci poděkovat svým žákům, že jsem přežila. :-D Nevěřila bych, že s dá sžít s žáky za tak krátkou dobu, ale dodnes mi ten kontakt s nimi chybí. Ač mi to někdo nebude věřit, strašně nerada jsem psala pětky a měla neskutečnou radost, když někdo zvládl napsat "písmenku" o dva stupně lépe než obvykle. Moc se těším, že se třeba na podzim (jeden nikdy neví) opět setkáme.
Neskutečně mě potěší, když se mi žáci ozvou, jak se mají, když se mi chlubili s vysvědčením.
No jo, chybíte mi.
Takže moji milí - chybíte mi a děkuji za to, co jste mi dali za zkušenosti. Každého z Vás ráda kdykoli uvidím, ráda si přečtu pár řádků od Vás, cokoli. Děkuju Vám. A na podzim mě a moje meditační sluníčko budete zase proklínat. :-D
Krásný den a celé prázdniny!!!
Veronika Laura
