Odhodláváme se neskutečně dlouho a nakonec to stejně nedopadne. Každá cesta začíná prvním krokem, který je nejtěžší. Ani běžci maratonu nezačínají hned během na 42 km, začněme pomalu, polehounku jít za svým cílem. Nejhůř to nevyjde, ale pokud to nezkusíme, nevyjde to určitě. Takže co můžeme ztratit?
Na začátku cesty každého z nás (a nemusí se nutně jednat jen o cestu ve smyslu cestování) je myšlenka a každá cesta začíná prvním krokem. A právě ten je nejtěžší. Vzpomeňme si na naše dětství, neuměli jsme chodit, ale časem jsme se to naučili. Bylo to pro nás něco nového a každý nový začátek, každá nová cesta, příležitost se nám zdá jako nepřekonatelná, resp. lépe řečeno nemožná.
Ono to tak ale ve skutečnosti úplně není. Když už se rozhodneme, opravdu rozhodneme a uděláme ten PRVNÍ krok, máme za sebou to nejtěžší. Netvrdím, že poté už vše půjde jako po másle a v pohodě a klidu, ale my jsme dokázali to nejdůležitější – rozhodnout se a jít si za svým cílem. Kolikrát se nám nechce na procházku se psem, ale víme, že musíme/chceme, jistě budete souhlasit, když řeknu, že „dokopávání“ se k tomu jít ven, bylo to nejhorší, venku už si to užíváme a nakonec jsme rádi, že jsme šli. Stejně tak je to se sportem, kolik dní, týdnů, měsíců se přemlouváme, ať už konečně něco uděláme, zvedneme se a jdeme cvičit, poté jdeme a máme ze sebe skvělý pocit. A tak je to se vším – odkládáme nepříjemný telefon, úkoly, aj., ale to už je téma prokrastinace, které se budu věnovat zase někdy příště.
Strach je neskutečná potvora, brzdí nás v tom, co chceme udělat, co celkově chceme. Strach, strach, strach, strach! Zbavme se jej a vykročme! Co můžeme ztratit? Nic. Maximálně se vrátíme na začátek a vyjdeme znovu, ale tentokrát již se zkušenostmi, které nás dovedou snáze k cíli. Bojíme se oslovit nějakého muže/ženu, protože si myslíme, že na něj/ni nemáme? Ale fuj! Každá/každý jsme jedineční! A dokud to nezkusíme, budeme plýtvat svojí energií přemýšlením proč, kde, jak, proč ne… Zkusme to, opravdu nemáme co ztratit.
Moje oblíbené heslo zní: „Pokud udělám maximum, potom mě neúspěch tak moc netrápí.“ Nenechme strach ovládat náš život a nebojme se udělat cokoli, co nás napadne. Žijeme jen jednou. Teď a tady. Nikdy nevím, co bude dál, jestli něco bude dál. Neznáme dne ani hodiny.
Jak jsem již psala, nejdůležitější je udělat první krok, tomu předchází myšlenka. Není všechno hned, ale pokud se rozhodneme, rozhoupeme a vykročíme, máme za sebou to nejhorší a před sebou krásné vyhlídky.
Nikdy není zaručený úspěch, když něco děláme, uděláme, ale vždy je zaručen neúspěch, když se o to ani nepokusíme. Jak bylo řečeno ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem – „Aspoň jsem to zkusil.“
Ať už Vaše kroky směřují kamkoli, ze srdce Vám přeji úspěchy. A nezapomínejme, že i cesta může být cíl.
Těším se na Vás i na svém oficiálním FB profilu – http://facebook.com/vaseVeronika
Upřímně moc Vám děkuji za Vaši přízeň, slova chvály i kritiky. A pokud někomu z Vás moje články dodávají energii, motivují Vás nebo si jen prostě „jen“ rádi přečtete, je to pro mě ta největší odměna, za kterou Vám pokorně děkuji.
Krásné úterý Vám přeje
Vaše Veronika
