Co se to stalo s naší společností, že ti, co mluví, zpívají, píší o pravdě, se stali tzv. nežádoucími a už jsou automaticky řazeni do skupiny rebelů? Uznávané jsou pouze polopravdy, alibismus. Proč? To bych sama ráda věděla.
Poslední dobou se dějí věci, kterým sama přestávám rozumět. Všichni máme nějaké názory. Ano, i my ženy, o kterých se říká, že většina z nás jen reprodukuje názory mužů. Nevím proč. Pokud se nám třeba v rodině, přátelství něco nelíbí, řekneme to. Pokud se tak stane ve veřejném projevu, projevu s nadřízeným nebo nám svým způsobem vzdáleným člověkem nebo člověkem jinak společensky postaveným, kolikrát sklopíme hlavu a odkýváme to, co si přeje. A říkáme to, co chtějí, abychom říkali. Většinou. Jsou mezi námi ale i tací, kteří tu pravdu říkají, i když o to nikdo nestojí.
Pokud mluvíme způsobem „co na srdci – to na jazyku“, býváme velmi často označování za extremisty, rebely, rasisty, v tom lepším případě za drzé, padlé na hlavu a další krásné lichotky.
Moji prarodiče vždycky říkali, že mám vždy říkat pravdu, že je vždy lepší, když ostatní vědí, na čem jsou. Skutečností také je, že mě odmala upozorňovali, že vyjadřovat se za každou cenu opravdu nemusím. To se jim už nepovedlo. I když se mě to přímo netýkalo, když jsem měla svůj názor, měla jsem i potřebuju vyjádřit se. U mě se to ještě jakž takž chápalo. Sice jsem měla „nálepku“ (ta holka je divná a má prořízlou pusu)…
U ostatních už se to tak nebere. Pokud se podíváme do dob třeba Karla Kryla, ten byl přímo zakázaný. Za co? Za pravdu. Dovolil si přece veřejně projevit svůj názor a VYSLOVIT pravdu. Bez pozlátek, naturální pravdu. Po návratu z emigrace vyslovil něco, co spousta z nás slyšet nechtěla: „Neusínejte, změna může přijít hned.“
Daniel Landa si při děkovném proslovu na Slavících DOVOLIL (to je mi ale skandál) nejen obléct tak, jak se cítil dobře, obléct se uvolněně a tak, jak to k němu sedí (dokážete si jej představit ve smokingu?), čímž podtrhl svoji osobitost. Stop konvencím! A navíc si s sebou vzal i kohouta. Nejsem si jistá, jestli ho letos uvidíme, nebo je na seznamu nežádoucích.
Stále častěji mi vyvstává na mysli Orwellova kniha 1984. Tolik pravdy a tolik nadčasovosti dodnes trvající. U mladších ročníků se omezuje slovní zásoba, stejně jako v knize, jen dnes je to způsobeno psaním SMS aj. A spousta, spousta dalšího, čemuž se budu věnovat zase někdy příště.
Jenže další aspekt je takový, kdo nám pravdu řekne. Já jsem za ni neskutečně vděčná. Ale kdo nám řekne pravdu o korupci, politice, ... Při problému každý jen zablábolí někdo něco, aby nám ostatním zavřel ústa. Rozhořčeme se, mluvme a zajímejme se. Na jedovaté plivance u piva máme vždycky dost času...
Prosím, prosazujme si právo na to, abychom vyjádřili svůj názor. Pokud každý udělá trochu, bude to nakonec neskutečně mnoho. A dovolte mi nakonec i malé rýpnutí - samozřejmě i Řezník má právo se libovolně projevovat... ;)
Děkuji za váš čas věnovaný tomuto článku. A budu se těšit na Váš like na FB – Veronika Boháčková (http://facebook.com/vaseVeronika) a příp. zvýšení karmy :)
Zároveň moc děkuji iDnes.cz za možnost psát a libovolně se projevovat.
