Řekněte si své ANO na dobu určitou

Chlapi se nikdy do ženění moc nehrnuli, a životní styl 21. století jejich touhu po chomoutu ještě více utlumil. Množí se ale i případy moderních dam, které do vdavek taky nijak nespěchají. Tikot biologických hodin si vytěsní pomocí meditace z lekcí jógy a pustí si Sex ve městě. V době neomezených možností a svobod se lidé nechtějí vázat na celý život… Změnilo by současnou situaci zavedení institutu manželství na dobu určitou?

„Berete si zde přítomného Josefa Nováka?“
„Ano, ale jen na dobu pěti let, a pak se uvidí…“
Proč ne?

Znáte to, ona si na dietách vypracuje tělo modelky. Uloví chlapa, pak se vrátí ke svým původním stravovacím návykům, které začne omlouvat nutností vyživovat budoucího potomka v bříšku… a žravost jí zůstane i po porodu… její tvary se rozjedou do mega rozměrů Haliny P., a chudák chlap aby se koukal po jiných, nevdaných, a záviděl.

Znáte to, on se před svatbou snažil, byl pozorný, samá kytka, i mimo výročí a svátky. Nikdy se nezpozdil na schůzku, choval se vždy galantně. Kamarády se snažil omezit na co nejmenší míru. Ale po svatbě se to rozjelo. Vrátil se ke svému nejmilejšímu koníčku – vysedávání v hospodě u fotbalu, brada se mu zdvojnásobí, pupek zpětinásobí a z bývalého atleta je rosolovitá hmota tvaru obří hrušky, páchnoucí po pivu. A chudák ženská, aby koukala na zamilované seriály.

Manželství na celý život je vlastně risk. Nikdy nevíte, jak to dopadne, a uvazujete se na doživotí. Zní to děsivě, a proto se toho taky tolik lidí bojí, ač to mnozí otevřeně nepřiznají. Proto bych se vůbec nebránil zavedení institutu termínovaného manželského svazku. Před svatbou se prostě domluvíme, na kolik pětiletek to chceme spolu táhnout. Sepíšeme předmanželskou smlouvu, kde se samozřejmě ošetří také případné alimenty a dělení společně nabytého majetku, a je to. Řekneme si své ano, a když to nebude po pěti letech klapat a smlouvu neobnovíme, naše manželství skončí a člověk je zase volný jako pták.

Že se tak zneuctí vážnost svazku manželského? Ta už je stejně zneuctěná a znevážená. Rozvodovost u nás kolísá okolo padesáti procent. Každé druhé manželství zkrachuje. A tisíce dalších manželství roky nefunguje, manželé se nemilují, nenávidí se, nebo se dokonce sníží k domácímu násilí. Při rozvodech se navzájem ničí, a ničí při tom i životy svých dětí. Jak více se dá svazek manželství zneuctít, než upřímnou nenávistí?

Když je něco nejisté, vážíme si toho mnohem více. U lidí to platí mnohonásobně více. Pocit, že partnera nemáme zaháčkovaného na celý život, odstartuje v našem podvědomí úplně jiné procesy. Tak proč to nezkusit? Ubylo by svobodných frustrovaných maminek samoživitelek. A ubylo by chlápků, kteří se utápějí v alkoholu. V době finančních krizí, které žádným kouzlem nezvrátí ani Topolánek, ani Paroubek, se to vždycky táhne lépe ve dvou. Termínované manželství by rozhodování, jestli do toho spadnout, jen usnadnilo.

Třeba to začne fungovat a po čase nám inzerát typu: „hledám manžela pro svou pětiletou holčičku, zn. pojďme to zkusit na 5 let,“ ani nepřijde jako něco nenormálního. Pořád lepší, než inzeráty ze současnosti, typu: „hledám lásku na celý život…,“ a když ji pak najde, tak ji po pár letech manželství začne mlátit.

Tradiční sňatky na celý život rozhodně rušit nechci. Ale dožíváme se dnes o několik dekád vyššího věku, než naši prapředkové, který institut svatby na doživotí vymysleli. Tak proč nezkusit něco nového, modernějšího. Třeba budeme překvapeni, že manželzství na dobu určitou vydrží ve finále déle, než ta tradiční.

blogger #1195 © jan boettinger