Pan Kocáb píše: „Exekuce – dnes Romové, zítra skláři?“

Pan Kocáb se do toho obul tvrději než kdy jindy. Viz jeho poslední blog o exekucích. Pan ministr v demisi srovnává dnešní vymáhání dluhů exekucemi s komunismem a nacismem. Dle textu se obávám, že mu zatvrzelá obhajoba lidských práv tak trochu zatemnila mysl, neboť zašel až do urážek slušných lidí. Dovolím si ho citovat a komentovat.

Ministr v demisi Kocáb o exekucích: „Dnes jde o Romy. Zítra může s tímto přístupem jít o rodiny propuštěných sklářů.“ Pan Kocáb srovnává dvě nesrovnatelné skupiny. Chronické neplatiče, kteří přes několik výzev nezačali platit své dluhy, které nechali léta akumulovat a jen se systému, který je živil, vysmívali. A na druhé straně skláře – pracovité lidi, kteří přišli o práci ne svou vinou a rádi by znovu pracovali, na rozdíl od chronických neplatičů, kteří pracovat nechtějí. Pan Kocáb, místo aby hledal pro skláře uplatnění, je hází do jednoho pytle s chronickými povaleči a dlužníky.

Ministr v demisi Kocáb o odchodu rodin do zahraničí kvůli exekucím: „Pouze totalitní režimy byly doposud toho názoru, že hlad může mít výchovný efekt. Pouze totalitní režimy vyháněly svoje občany do ciziny.“ Nikdo nikoho nevyhání. Odcházejí dobrovolně, neboť nechtějí pracovat a platit dluhy. A žádná škoda.

Ministr v demisi Kocáb dále o odchodu rodin do zahraničí: „Pokud samosprávy budou krátkozrace pokračovat v této politice, důsledkem bude znovuzavedení víz a obrovská mezinárodní ostuda.“ Ano, mezinárodní ostuda to je, když od nás utíkají lidé, po kterých chceme, aby dostáli svých závazků a chovali se zodpovědně. Ale ne naše ostuda! Zodpovědnost nepadá na lidi, kteří exekuce zavedli teď, ale na neplatiče, kteří systematicky dojili shovívavý sociální systém tohoto státu. Ale chodili tak dlouhou pro dávky, až se ucho utrhlo. A máme teď to ucho ze země sebrat a lepit zpátky na džbán jen proto, že nám Kanada pohrozí znovuzavedením víz?

Ministr v demisi Kocáb pokračuje o exekucích: „Zaveďte vůči lidem tvrdé restrikce a zlomíte je, podrobíte si je. To dokázal znamenitě jak nacistický, tak bolševický a u nás gottwaldovský režim.“ Pan ministr se nám snaží říci, že vymáhání dluhů u lidí, kde všechny domluvy už selhaly, je srovnatelné s plynováním Židů, konfiskováním majetku pro režim nepohodlných občanů, mučením nevinných lidí a posíláním politických vězňů do uranových dolů? Opět uráží – tentokrát všechny oběti nacismu a komunismu. Za jakou cenu – za cenu obrany pár tisíc lidí, kteří se rozhodli ždímat náš sociální systém? Trochu silné kafe.

A závěrem citace z jiného blogu pana ministra v demisi Kocába: „Nelze, samozřejmě, stát na straně neplatičů. Ale i „slušní“ lidé se vlivem ekonomické krize mohou přes noc ocitnout na okraji společnosti a pokud se v naší společnosti uhnízdí princip tzv. nulové tolerance, municipality i proti nim mohou zasáhnout s nebývalou tvrdostí.“ Nulová tolerance? To jako že zákon se nevztahuje na jednoho a na druhou stranu s nebývalou precizností se vztahuje na mě? Protože já ctím pravidla naší společnosti a platím daně, přičemž ten první je akorát vysmátý týpek závislý na herních automatech a s odporem k práci? Nesponzorujme nemakačenka, která se akorát vysmívají pseudohumanismu naší společnosti, na které parazitují. Ano, postarejme se o slušné lidi, kteří přes noc spadnou k okraji společnosti – ale kteří chtějí pracovat! Dejme jim šanci, příležitost a podporu se zase od toho okraje odlepit – ale to vyžaduje aktivitu a snahu především z jejich strany. Jednostranně to nebude fungovat nikdy. Ani kdyby byla odborná pomoc sebeindividuálnější.


blogger #1195 © jan boettinger