Oranžová jistota v nejistém světě

ČSSD má další předvolební trhák. Po zrušení poplatků přišla s novým silným sloganem. JISTOTA. V češtině je jen málo slov, která v sobě skrývají tak mnoho pozitivního a uklidňujícího – tedy hodnot, za které rozhodně stojí vhodit svůj hlas do urny. Co dalšího se ale za magickým slůvkem skrývá?

Z oranžových billboardů září tváře z lidu s výrazem plným naděje a pozitivismu. A to proto, že čekají změnu. A tak hrdě drží ceduli s nápisem JISTOTA. Jsou to zástupci z davu obyčejných lidí, na které modrá šlechta z Prahy celé minulé volební období z vysoka kašlala a hleděla si jen svých kšeftíků - klientelismu, lobbismu a jiných ismů, pro většinu vesničanů mimo Prahu nepochopitelných a nedosažitelných.

A najednou přišel někdo, kdo začal hovořit jejich mluvou. Kdo jim slovem JISTOTA říká, že to, co slibuje, nejsou jen sliby, ale budoucí realita! Že on změní jejich svět, neboť mu na jejich skrovných životech záleží! Neboť on naslouchá jejich hlasu – hlasu lidu, a tento hlas podrobně studuje a analyzuje prostřednictvím průzkumů.

Každý člověk, bez rozdílu na to, jestli pracuje dobře nebo špatně, nebo jestli pracuje vůbec, má přeci právo na důstojný život! A za jakou cenu? Za cenu jednoduchého přímočarého řešení, kdy se více řízne do měšce bohatých, kterým je třeba vzít o to víc, o co víc mají nazbyt, bez hledu na to, jestli si to vydělali tvrdou prací nebo jen nějakým ismem. A z měšce se začnou sypat zlaťáky a novodobý Jánošík je začne rozhazovat od oranžového kecpultu a kupovat si za ně hlasy.

A co potom, když zlaťáky z měšců bohatých nebudou stačit, protože davů nepracujících s nataženou rukou přibude? (A to se stane, neboť proč se taky snažit, když není rozdílu v odměně podle výkonu?) Podle hesla, že všichni se musejí mít dobře, se bude rozdávat vesele dále. Volební hlasy lidu něco stojí! Tak se lehkomyslně sáhne do pokladny jiných a bohatších a půjčí se. No a zadluží se děti našich dětí našich dětí našich dětí, které se potom budou ptát, jak jsme mohli být v tom roce 2009 tak hloupí a do Kramářovy vily Jánošíka vpustili.

Ale prostý lid si neuvědomuje jedno – že jedinou jistotou na tomto světě je smrt, a to i když se člověk dostane na seznam VIP hostů zdánlivě bezpečného večírku, pořádaného samotným oranžovým Jánošíkem. Ostatní jistoty jsou jen plané sliby a můžou se vypařit rychleji, než pára nad hrncem s předvolebním gulášem. Pak přijde tvrdá realita, něco za něco, pseudojistoty za držhubné a držkrokné.

A k tomu ještě třeba jako bonus ekonomických krach sociálního rozhazovačného státu. Ale to už jinde jsme, to je jiná vesnice; ne však tak daleko, abychom se z maďarských chyb nemohli poučit – zdarma, bezbolestně a bez oranžového socialistického experimentu. 

blogger #1195 © jan boettinger