O zákazu vyfukování kouře

Vzhledem k tomu, že normální je nekouřit, považuji zákaz kouření na zastávkách MHD za rozumnou a velmi prospěšnou věc. Bohužel, v praxi ale dost dobře nefunguje. Zejména pak ve chvíli, kdy vedle vás bafá svalnatý maník s vyholenou hlavou a strážník nikde na blízku.

Jako třeba teď v sobotu. Čekal jsem na autobus a ze strany přistoupili dva mladíci s velmi krátkým sestřihem a kouřili. Jeden z nich se rozhodně zapomněl v posilovně, neboť svaly mu velmi mužně napínaly černý nátělník. Na hrudi tvrdé jako skála ve tvaru dvojitého Řípu mu svítil bílý potisk pitulla s obojkem z ostnatého drátu. Možná pro upevnění sebevědomí a zdůraznění síly, to aby si spolucestující rozmysleli jej buzerovat, že jim hulí pod nos.

Naštěstí autobus už přijížděl a tak jsem si nechal poznámku o zákazu kouření na zastávkách od cesty. Předpokládám, že jsem udělal dobře. Jinak bych teď možná nepsal blog, ale srkal slánkou tekutou stravu přes sdrátovanou čelist někde v nemocnici. Čert ví, jak by pan svalnatý zareagoval.

Ještě těsně před nástupem si ten milovník pitbullů natáhl do vyholené lebky pár pořádných šluků, snad aby si nabral dost do zásoby na cestu. Jen co se dveře autobusu zaklaply, svaloun obsah svých plic vyfoukl do prostoru a zasmradil kouřem půlku autobusu.

Jako společnost založená na demokratických principech bychom měli rozhodně mít pochopení pro ty spoluobčany, kterým to už tak moc nepálí. Proto tedy speciálně pro anabolickými steroidy vygumované hlavy by možná neškodilo, kdyby se v prostředcích MHD k zákazu kouření ještě přidal i extra nápis „Zákaz vyfukování kouře!“

Hezký den přeje blogger #1195
© jan boettinger