Fotbal to je HRA, ale to je fuk; poďme si dát do držky!!!

Přes čelo krvavý šrám, potácivá chůze, ušmudlaná džiska, rozostřený pohled… a směřuje rovnou ke mně, „hele brácho, nebyl by drobas, jedu zrovna od cajzlů, byla to řeže!“ Strhne si džisku, potáhne triko dolů a obnaží modřinu přes celé rameno a chechtá se, „tak ten drobas, kámo, hehe, nebyl by…?!“

Stojím na nádraží v Olomouci, na rameni notebook… a pramalou touhu se s ním vybavovat, natož dostat se do konfliktu… hrábnu do kapsy, vylovím bůra a strčím mu ho a doufám, že odplave, že se nebude bratřit dál a ptát se, komu že fandím, neboť nefandím nikomu a ty typy jemu podobné z gruntu nemusím.

Co je hnací silou užralého davu s krky omotanými šálou svého klubu a skandující primitivní hesla? Alkohol? Nahromaděný testosteron? Komplex méněcennosti potlačený rostoucím pocitem důležitosti v hlučícím stádu opilců s holými lebkami?

Pan Langer tvrdí, že fotbal je soukromá zábava, a že se tedy o bezpečnost na stadiónech mají starat kluby samy. Má to svou logiku. Proč by měl daňový poplatník doplácet za ÚMYSLNOU agresivní zábavu druhých? Je bezpochyby, že část fanoušků prostě JEDE DĚLAT PROBLÉMY.

Podle Langera by měla stát Policie pouze před branami stadiónu a čekat, jestli to pořadatelé zvládnou. Ti za pomocí soukromých judistů a karatistů budou čelit býčímu chřípí tupého zlitého davu. Když to nezvládnou, dostanou nakládačku, nastoupí Policie, nakládačku dostanou fanoušci a jde se od toho.

Naopak rozhodnutí Nejvyššího soudu tvrdí, že fotbal je věcí veřejnou, nikoliv soukromou, neboť dochází k uspokojování potřeb občanů – daňových poplatníků. Policie je tedy povinna občany chránit  a musí být na utkáních přítomna a nelze ji, podobně jako ani z jiných společenských či kulturních akcí, z fotbalu vyloučit. To je ale tvrzení velmi diskutabilní.

Když platím daně a zaskočím do bordelu, uspokojuji se jako daňový poplatník. Když půjdeme do trojky, půjde o akci společenskou. Žádný policajt mě tam ale nehlídá, přestože mi bude hrozit poškození zdraví. Chránit se musím sám. Argument, že v bordelu mi ale nehrozí nebezpečí, že by mě kněžka lásky vzala boxerem přes čelist, neobstojí. Právě naopak. Proč podporujeme akce typy fotbalu, kde máme skoro stoprocentní jistotu, že k násilnostem dojde? Omlouváme to, že jde o kulturně-společenské akce. Fotbal ale nemá s kulturou společného ani zbla.

Nejvyšší soud prý tvrdí, že fotbal je věcí obecného zájmu. Na to přišli páni soudci kde? Jsou zdemolované vlaky veřejným zájmem? Jsou zbytečně vynaložené náklady na opancéřované eskorty policistů doprovázející rvačky chtivé opilce na stadión veřejným zájmem? To není veřejný zájem, to je mrhání prostředky.

Ať si kluby pořádají soukromé akce s podtextem agresivity - pod falešnou nálepkou akce s veřejným zájmem. A Policie ať chrání své občany. Ale ať zákon vymezí, kdy jde o akci se zvýšenou mírou potencionálního násilí a tedy akci s nutnou zvýšenou policejní ochranou. A tu ať si pořadatel, pokud chce na rizikovou akci dostat povolení, zaplatí ze svého. A čím větší míra rizika, tím větší eskorta a tím více kluby zacálují. Rázem budou peníze na přesčasy policistů! A kluby samy se budou snažit, aby k násilnostem na jejich zápasech nedocházelo a zlepšily si tak rating a platily v budoucnu méně. Na cinkot peněz slyší páni z klubových boxů totiž nejvíce.


blogger #1195 © jan boettinger